Mohl by být můj táta

Nikdy jsem neměla nouzi o kluky, přesto jsem i já chodila s "ženáčem". Bylo mi čerstvých osmnáct let, s kamarádkou jsme každý víkend chodily na diskotéku. Neměla jsem trvalého přítele. Vždycky jsem s někým chodila, po čase jsme zjistili, že si nerozumíme a rozešli jsme se. Jednoho dne mě na oné diskotéce požádal o tanec neznámý "chlap". Neodmítla jsem a šla s ním tancovat. To jsem ještě netušila, že on bude má velká láska.

Při tanci se mě ptal, jestlipak uhádnu, kolik mu je. Tak říkám, že pětatřicet, on kroutil hlavou, že mám přidat. Přidala jsem dva roky a on, že ne, že ještě. Tak říkám - čtyřicet? "Hmmm, přesně" odpověděl. V tu chvíli jsem vyprskla smíchy a řekla mu, že by mohl být můj táta a on, že nejen to. Ten večer jsem s ním tancovala ještě několikrát, byl mi hrozně sympatický a měli jsme si co říct. Najednou jsem si uvědomila, že i když někdo jako on by mohl být můj táta, že si s ním moc rozumím a nemůžu se od něj odpoutat. Vyměnili jsme si telefonní čísla.

Druhý den mi volal. Když se mi představil, chvíli jsem nevěděla, o koho jde. Ale když mi připomněl včerejší večer, tak už jo. Ještě ten den jsme se sešli a šli na večeři. Bylo to hrozně krásné. Ten "pán", který by mohl být můj táta, byl hrozně sympatický, na svůj věk vůbec nevypadal a jeho chování bylo přesně to, po čem jsem toužila. Ještě ten večer jsem s ním skončila v hotelovém pokoji a zažila jednu z nejkrásnějších nocí svého života. Každý den za mnou jezdil, hrozně jsem ho milovala, někdy jsem se přistihla, že ani nevím, co dělám, nemohla jsem ho dostat z hlavy. Pořád jsme si volali, psali smsky a nemohli bez sebe být.

Přemýšlela jsem, jak řeknu rodičům, že chodím s někým, komu je o dvacet let víc než mě. Když jsem mu to řekla, říkal mi, ať nad takovými věcmi nepřemýšlím. Bylo mi divné, že za mnou jezdí jen večer, že se občas chová divně. Ale byla jsem tak zamilovaná, že mě ani nenapadlo, že muž v tomto věku by mohl být ženatý a mít děti. Jednoho dne jsem jela autobusem ze školy a před nákupním centrem, kde jsme stáli na křižovatce, jsem viděla mého "milovaného", jak skládá nákup do auta s "nějakou" paní a okolo nich pobíhalo malé dítě.

V tu chvíli mi všechno docvaklo, skrz slzy v očích jsem ani neviděla na cestu, bylo mi hrozně špatně. Ten den jsem strávila ve svém pokoji, celý den probrečela a ptala se, proč já, proč já? Když jsem se konečně odhodlala říct mu, co jsem viděla, ani nebyl překvapený. Řekl mi, že si myslel, že jsem na to přišla, a že mi nechtěl lhát. Pro něj prý nejsem jen nějaký románek, prý to ještě nikdy neudělal, ale že je v tom až po uši a nemůže jinak. Představa, že rozvracím někomu rodinu, že beru tátu tak malému dítěti, pro mne byla hrozná, ale nemohla jsem to ukončit, nemohla jsem bez něj být.

Přišlo období Vánoc a on se najednou týden neozval, nebral mi telefony a na sms nereagoval. Říkala jsem si - to je konec, uvědomil si, že rodina je pro něj důležitější. Den po Štědrém dnu za mnou přijel a jeli jsme na hory, vše bylo tak krásné. Pak mě vzal za ruku a odvedl mne ke školce malých smrčků. Jeden z nich byl ozdobený jako vánoční stromeček a pod ním byl dárek. V jednu chvíli mne ani nenapadlo, že by to mohl udělat on. Bylo to neuvěřitelně krásné. Brečela jsem jak malá holka, nic romantičtějšího jsem nikdy v životě nezažila. Když jsem v hotelovém pokoji dárek rozbalila, držela jsem v ruce krásný zlatý řetízek s přívěskem. Vtom mi řekl, že to je na památku, abych na něj nezapomněla.

Začal mi vysvětlovat, že mne miluje, ale nemůže opustit svého malého syna, že to prostě nemůže. Prý kdyby nebylo jeho..., ale takhle že to nejde. Na jednu stranu jsem chápala, na druhou stranu jsem ho nenáviděla. V ten den jsme se rozešli. Celé dny jsem brečela, nebyla jsem schopná vstát z postele. Skončily vánoční prázdniny, musela jsem do školy, kde mi kamarádky moc pomohly. Časem to přebolelo, i když to trvalo několik měsíců. Moje největší láska se už nikdy neozvala. Dnes jsem již vdaná a mám manžela, kterého hrozně moc miluji a jsem s ním šťastná. Máme spolu krásného malého chlapečka a zažívám nejkrásnější chvíle svého života.

Ale nikdy nezapomenu na románek s ženáčem, který by mohl být můj táta.

-čtenářka-
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete