Moje závislost

Bydlela jsem na vesnici společně s mojí sestřenicí, měly jsme se hodně v tu dobu rády a všechen náš společný čas jsme trávily spolu. Byla jsem v pubertě, a tak jsem si říkala, že je už správný čas najít si nějakého přítele. Společně s mou sestřenkou jsme si daly inzerát na seznamku. Druhý nebo třetí den (to už si přesně nevzpomínám) se sestřence ozval jeden kluk, tak jsme si všichni společně dopisovali, pak jsme se začali i scházet. Sestřence se moc nelíbil, ale mně docela ano, viděla jsem možnost žít jinak. Tak jsme se spolu dali dohromady, začali jsme spolu chodit. V tu dobu jsem ale ještě nevěděla, co je vlastně Pepa zač.

Začala jsem jezdit k jeho rodičům, vše bylo celkem v pohodě až na jeden den, kdy jsme si šli spolu sednout do nedaleké hospůdky. Tam mě představil svým kamarádům (to, že to jsou narkomani, mi ale už neřekl). Měla jsem v sobě pár piv a najednou jsem zbystřila, když ten jeho kamarád Karel vytahoval z kapsy jakýsi kus papírku, po chvíli jsem zjistila, že to nebyl jen obyčejný papírek, byl v něm pervitin. Po chvíli mi ho Karel nabídl a já, jelikož jsem byla v pubertě a chtěla zažít neznámé, tak jsem si to tedy dala s nimi.

Asi za půl hodiny jsem byla úplně v jiném světě, bylo mi fajn jako nikdy předtím, takové krásné pocity jsem ještě nikdy nezažila. Tak jsem si to užila, ale asi týden na to mě přepadla chuť dát si to znova, a tak kamarád Karel byl stále tím, koho jsem neustále vyhledávala. Trvalo to asi měsíc, než jsem si vlastně uvědomila, že jsem na tom závislá. Pak se to se mnou asi rok vezlo, s přítelem jsme se neustále hádali, dělali naschvály, strašně mi ubližoval (psychicky), ponižoval, nadával a nakonec se spikl proti mně společně s Karlem, ten ho začal navádět proti mně, říkal mu, ať mi to už nikdy nedává, společně mě pomlouvali a provokovali, bylo to hrozné! Dokonce mi i třeba ve 3 h ráno bouchali na dveře a když jsem pak vylezla z bytu, nikdo tam nebyl a já jsem z toho měla docela silnou psychickou újmu na zdraví.

Už nikdy jsem tohle nechtěla zažívat a tak jsem si řekla DOST!  Zanedlouho, asi po 3 měsících, jsem zjistila, že jsem těhotná a to mě vlastně vysvobodilo ze spárů drog a já díky tomu mohla začít žít konečně normální život. Narodil se mi krásný zdravý syn, kterého mocinky moc miluji, s Pepou jsme dodnes, i když nám to skoro vůbec neklape, ale asi to dělám hlavně kvůli Matyáškovi (mému synkovi), protože mu nechci brát tátu, možná nejsem úplně chytrá, ale kdybych od něj chtěla odejít, tak stejně vlastně nemám kam, nemohla bych si dovolit vlastní pronájem. Jsem silná žena, tak to musím vydržet, než se třeba objeví Ten PRAVÝ MUŽ. :)