Můj nezapomenutelný školní výlet

Naše paní učitelka s námi nikdy nechtěla jezdit na školní výlety. „Ani ve škole mě vůbec neposloucháte…,“ říkávala nám, když jsme vždycky začátkem jara začínali žadonit o nějaký ten výlet. Tak tomu bylo několik let. Poslední rok na střední škole se nám ji však povedlo přemluvit.

Bylo krásně. Sluníčko hřálo a my vyrazili na náš vytoužený školní výlet. Vecpali jsme se do autobusu, který by byl i bez naší přítomnosti přecpaný. „Když jedete na školní výlet, tak si můžete objednat svůj autobus,“ hulákal na nás postarší pán a strkal přitom do našich napěchovaných báglů. Všichni jsme však měli výbornou náladu a nic a nikdo nám ji nemohl zkazit. Dokonce i paní učitelka se usmívala a chovala se velmi přátelsky. Po nějaké době jsme dorazili na místo. Ubytovali jsme se v malých chatkách a vyrazili do přírody.

Všechno zkrátka probíhalo podle plánu. Den uběhl a nastal večer. „Ne abyste v noci vyváděli,“ varovala nás ještě paní učitelka, když odcházela na kutě. „Nééé…, nebudeme…,“ odpověděli jsme jí téměř jednohlasně. Všichni jsmevšak věděli, že noc je ještě dlouhá… Hned v několika chatkách začal bujarý večírek. Nechyběl ani alkohol a právě ten v noci sehrál klíčovou úlohu. Jitka, má spolužačka, toho vypila více než měla, udělalo se jí trochu špatně, a tak se šla projít. Když se však vrátila zpátky k chatce, zjistila, že je zamčená. „Otevřete!“ křičela a bušila do dveří chatky.

Když nikdo neotvíral, nenapadlo ji nic jiného, než křičet a bušit intenzivněji. K jejímu zděšení se chatka po pár minutách skutečně otevřela, jenže v jejích dveřích se objevila naše třídní učitelka! Jitka si v noci spletla chatky! Paní učitelka mou spolužačku doprovodila do její chatky, zábava skončila. Veškerý alkohol jsme museli vylít a že ho nebylo málo. Naše třídní učitelka byla tenkrát pořádně naštvaná a po zbytek školního roku nám ten „zkažený“ výlet neodpustila. Na tento školní výlet do smrti nezapomenu a při vyprávění o něm se vždy zasměju.