Můj život s panickou atakou

Už jsem tady psala svůj příběh o tom, jaký prožívám život, jaké mám starosti a čím vším jsem si musela projít. Ale můj příběh má pokračování. Minulý rok mi diagnostikovali, že trpím panickou atakou. Tedy poruchou, kdy se tělo ve stavech záchvatů nedokáže samo uklidnit. Trvá to již rok, jak už jsem psala. Ráno vstanu, udělám snídani a už na sobě pociťuji, že se něco zas děje. Jsem nervozní, potím se, buší mi srdce jak o závod, pociťuji vnitřní chvění, mám mžitky před očima, špatně vidím, nemůžu pořádně dýchat a tak dále. Celý den mi není dobře.

Když uklízím, po chvíli si musím jít sednout, aby to se mnou neseklo. Když vařím, hraju si se synem, nebo čekám třeba návštěvu, tyhle stavy mám denně a téměř pořád. Když mě chytne záchvat, většinou to bývá večer, tak si vždy volám záchranku. Mám pocity, že umřu, strašlivé myšlenky na smrt, buší mi srdce, nemůžu se nadechnout, zkrátka je to tak strašné, že bych to nepřála ani svému největšímu nepříteli.

Rozhodla jsem se navštívit psychiatra, paní byla velmi milá a vyslechla mě a samozřejmě mi napsala léky. Antidepresiva. Já si ale dodnes žádný lék ještě nevzala. Mám obavy a strach, že nevím, co to se mnou udělá. Je to asi součást té poruchy. Ani vlastně nevím, jestli si někdy ten lék vezmu.

Bojím se, že to bude ještě horší, když se nezačnu léčit, ale zároveň se bojím začít ty léky brát. Nevím, jak to mám řešit, protože tahle nemoc je opravdu zrádná a strašně to obtěžuje život. Už ani nevycházím z bytu, protože se bojím, aby se mi někde neudělalo špatně. Vím, asi to není normální, ale já si nemůžu pomoct. Pokud vím, že venku se mnou nikdo nebude, kdo by mi kdyžtak pomohl ve stavu nouze, tak se mi dělá už jen z té představy jít ven opravdu zle.

Život s panickou poruchou není vlastně život, ale jen takové přežívání s obavami, že například umřete ve stavu záchvatu. Nervy jsou zrádné, proto bych chtěla poradit, pokud trpíte jakoukoliv psychickou poruchou, ať už depresí nebo jste pořád nervozní nebo cokoliv jiného, začněte to řešit hned, abyste nedopadli jako já. Budu ráda, když mi sem dáte nějaké komentáře, nebo i vaše zkušenosti s touhle nemocí. Budu vám vděčná za jakoukoliv reakci.