Náš první vrh

„Tak co, kdy už začneš chovat, když tvá fenečka má už všechny české tituly,“ se mě stále častěji ptaly chovatelky, se kterými kamarádím a jsem s nimi v jednom chovatelském klubu.

Když chce chovatel chovat a mít štěňátka s PP (papír původu), tak musí projít bonitací jak fenečka, tak pejsek. Bonitace znamená uchovnění psa. Přesto, že doma mám uchovněnou fenku i pejska, tak na krytí jsme použili jiného pejska. Náš pes Chip je totiž takový velký psí gentleman. Pokud dá naše Marilyn (tak se naše fenka jmenuje) najevo, že jej nechce, např. ceněním zubů, vrčením, tak náš pejsek ji raději nechá. Takže tudy cesta k našim prvním štěňátkům nevedla.

Oslovila jsem svoji kamarádku Svatku, se kterou jezdím na výstavy, a která má moc krásného krycího pejska Bruna, že bych ním chtěla nakrýt naši Marilyn. Oba tito naši krasavci jsou Českými grandšampiony a Bruno dokonce i Interšampion, což dávalo velkou naději, že z tohoto spojení by mohla být moc krásná štěňátka.

Když přišel den D, což u naší fenečky je 12. den, tak Svatka díky tomu, že nemám auto, dojela se svým Brunem k nám, aby se naše fenka nakryla. Bruno je totiž velmi zkušený a na krytí moc šikovný pes (ten by snad nakryl i nohu od stolu). Ale i takto zkušený pejsek, který má už spoustu svých potomků, to s naší Marilyn neměl jednoduché. Marilyn, ač prvnička, nedala mu nic zadarmo - vrčela, zuby cenila, schovávala se. No prostě dělala drahoty, zřejmě chtěla být dobývána. Na zemi to teda nešlo, a já štěňátka tak moc chtěla. A protože Svatka je už velmi zkušená chovatelka s mnoha vrhy, napadlo ji, že by to mohlo jít na sedací soupravě. Ale ta byla teprve nová, což mně moc nevonělo, ale nedalo se nic dělat. Muselo se to zkusit i za cenu ušpinění. Já sama jsem začínající chovatelka, takže se vše teprve učím, i vychytávky.

Svatka mně tedy poradila, abych fenečku chytila za přední nohy, a Bruno to dá, on totiž na to nepotřebuje žádnou dlouhou přípravu, jde okamžitě na věc. A tak na radu Svatky jsem svoji psí princeznu chytila za přední nohy a Bruno hned „hup na ni“. Nakonec byli svázáni téměř 20 minut, Svatka je oba držela za ocásky, aby se neporanili. Já byla šťastná jak malé dítě, že se snad dočkám svých prvních štěňátek.

Po asi 2 týdnech jsme tušili, že štěňátka budou, poněvadž fenečka změnila své chování. Byla klidnější, vyhledávala naší blízkost a klidná místečka, a hlazení si doslova vynucovala. Nechala se hýčkat a evidentně jí to dělalo dobře.

Ve 27. dnu po svázání jsem s ní jela na ultrazvuk k veterináři potvrdit či vyvrátit její březost. Když jsem na snímku uviděla nějaké plody, tak to byl pro mne ten nejlepší okamžik. Na můj dotaz „kolik je tam štěňátek, pane doktore,“ mně bylo odpovězeno, že se to nedá dost dobře poznat, protože se v bříšku překrývají, ale že to vidí tak na 3-4 štěňátka. Nechala jsem si teda zvěrolékařem poradit jak krmit, jak často, co přidávat do krmiva. Vždyť jsem chtěla, aby se narodila zdravá, krásná štěňátka a aby matka byla také zdravá a mohla se pak o ně starat.

Od druhé poloviny březosti se jí pomalu, ale jistě začalo břicho zvětšovat a určitě to nevypadalo na 3 štěňátka. Musela by být moc velká. Z Marilyn se stal pomalu míč, jak se hezky zakulatila a břicho měla dvojnásobné až trojnásobné.

Avšak čím více se blížil den porodu, tím více jsem se jej bála. Byl to náš první vrh v mé chovatelské stanici. O mém strachu jsem se svěřila své kamarádce Svatce. Strach umocňovalo i její velké břicho, protože bylo jasné, že je jich tam na první vrh hodně a že porod nemusí být jednoduchý. A tak nakonec se Svatka nabídla, že jak začneme rodit, že ji mám zavolat a že tedy za mnou dojede a pomůže nám. Této její ochotě jsem byla nesmírně ráda, byla to její velká obětavost - navíc, když i jí ten den rodila fenečka. Porod u ní doma měla tím pádem na starosti její dospělá dcera.

A jak Svatka slíbila, tak také udělala. Když jsem viděla, že je Marilyn neklidná, už jsem jí volala. Svatka přijela do hodiny a u nás strávila celkem 18 hodin !!! A bylo třeba její pomoci, protože jak naschvál šlo první štěňátko zadečkem napřed, a navíc bylo největší ze všech. Na radu Svatky jsem štěňátko chytla za nožičky, a s tlačením feny jsem jej z ní pomalu vytahovala, zatímco Svatka masírovala její páteř, čímž se jí pomáhalo k dalším stahům. Během porodu jsme podávaly fenečce vodu s Glukopurem, prášek, který fenečce dodá okamžitou energii.

Toto první štěňátko se narodilo nakonec v pořádku, Svatka mně vše ukázala, co a jak se dělá. Protože to byla fenečka, tak dostala jméno Arabella a její porodní váha byla 217 g. Další štěňátka už se rodila jako na běžícím páse. Druhá byla opět fenečka Annabella s 207 g, potom přišli na svět 2 pejsci Andre 202 g a Agon 159 g a jako poslední a pátá v pořadí se narodila fenečka Abbie se 178 g.

Po porodu pak Svatka odjela domů a já šla spát, protože se rodilo přes noc. Marilyn se o ně vzorně starala, nepustila k sobě ani našeho Chipa a štěňátka krásně nabírala na váze. Když po měsíci štěňátka začala chodit po bytě, tak se pak s nimi skamarádil i Chip, který se stal pro ně takovým psím strejdou. Dokonce za nimi vlezl i do porodnice. Všechna štěňátka byla moc hezká, však měla být také po kom.

Než šla do světa, tak se jim vystavily PP, naočkovala se, očipovala, odčervila a nechala jsem vystavit pasy, aby noví páníčci nic z tohoto nemuseli vyřizovat - správný chovatel toto vše má správně dělat. Štěňátka dle mých informací se mají dobře, a těším se, až alespoň některá z nich půjdou na výstavu. Tohle si přeje každý chovatel.

Anicka59 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete