Naše uklízecí babička

Ne, že bychom zrovna zakopávali přes odpadky a ztráceli se pod nánosy špíny, pravidelně uklízíme tak nějak všichni, tedy já, manžel i dcera,  ale ať děláme, co děláme, kvalit naší babi nedosahujeme. I kdybych se sebevíc snažila a šůrovala od rána do večera, vždycky se najde něco, co se dá u nás doma uklidit ještě více.

Mám svoji maminku ráda a nechci ji zarmoutit, chci, aby si myslela, že i její dcera je v tomto ohledu dokonalá, že i moje domácnost se v každé denní i noční době leskne čistotou a je provoněna všemi těmi úžasnými přípravky, které se dnes a denně objevují v televizi ve všech těch nádherných, barevných a chytrých reklamách. A tak hltám obrazovku, jakmile se objeví nějaká novinka, která zaručeně udělá mojí domácnost ještě vyleštěnější, nelituji koruny a chvátám do marketu, zakupuji a drhnu.

Mám doma celou sbírku zázračných mycích prostředků, takže technicky připravená jsem. Chyba je prostě ve mně. Jsem nedokonalá. Pokaždé něco někde přehlédnu - malou pavučinku na stropě, šmouhu na sedačce a nedej bože nitku na koberci. Ale snažím se. Hlavně před babiččinou ohlášenou návštěvou. To se podle názoru ostatních členů mé rodiny z celkem hodné a normální maminky a manželky stávám vzteklým skřetem, který s hadrem v ruce rotuje po bytě a hystericky řve, že si někdo položil na botník klíče, na záchodě se trochu vymotal toaleťák a v obýváku na stolečku je talířek s (proboha) nějakým jídlem. Běda, kdyby se někde povaloval kus šatstva, časopis nebo nedej bože ještě něco jiného. Pod hrozbou, že nikomu nedám najíst, si všichni všechno musí uklidit. 

Babi přichází na návštěvu. Vždycky se na ni v podstatě těším. Už od dveří slyším její připomínky - ta rohožka by se měla vyklepat, jé a tady v rohu zase visí pavučina. No a ten lustr by už taky potřeboval umýt. A proč má tady Martinka položený ten šátek, to si ho nemůže uklidit? Může a mohla. Babi má pravdu, ale my nejsme dokonalí, děláme, co umíme. Babička ještě zkonstatuje, že bychom si mohli občas uklidit a pak pronese svoji legendární větu: "Bóže, lidi, co děláte, že nic neděláte", a je klid. Svoje už si odbyla, dá si kávičku, dortíčky, potěší se s námi a odchází domů, do svého dokonale čistého domova.

Dneska to proběhlo celkem v pohodě. Pamatuji se, že bylo i hůř. Jednou, to byla dcerka ještě malá, jí babi sáhla do kapsičky u kabátku a začala ječet, co to tam ta holka má. Očekávala jsem, že snad mrtvou žábu, nebo něco jinak ohavného, ale byl to jen papírek od lízátka.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz