Nečekaný vztah

Jak už to bývá, hodně žen si myslí, že když se vdají a mají dítě, že naplnily podstatu svého života.  Asi by to tak mělo být, to jsem si myslela i já. Ale jak už to tak bývá: "Člověk míní, ale život mění".  A tak se chci s vámi podělit o svůj příběh.

Aniž bych si to tenkrát uvědomila, začalo to v době, když jsem nastoupila na místo servírky, které jsem přijala, abych si přivydělala k mateřské dovolené. Dceři bylo něco přes 3 roky, a tak se o hlídání střídala babička s manželem. Pracovala jsem na zkrácený úvazek a myslela, že se pro mě nic nemůže změnit. Mezi hosty byli převážně muži, a tak se nakonec stalo to, co jsem si nikdy nemyslela.

Na obědy tam chodil takový nenápadný, ale velmi sympatický muž. Za nějaký čas jsme si potykali jako s ostatními jinými stálými hosty. Časem mi začal dávat najevo svůj zájem, nebrala jsem to vážně, protože jsem věděla, že jsme oba dva zadaní a máme děti. Časem však přišly menší neshody u mě doma,  a tak pozvání na výlet do Prahy jsem brala jako příjemné odreagování od těchto starostí a nepřikládala jsem mu žádnou váhu. Na výletě jsem se cítila fajn, byl krásný zářijový den a společnost jsem měla příjemnou. Chodili jsme všude možně, až nás kroky zavedly na Petřín. Asi to bylo kouzlo toho místa, protože právě tam se naše oči setkaly a i bez slov jsme oba věděli, co bude následovat. Byl to zprvu nesmělý, ale o to potom vášnivější polibek, na který dodnes ráda vzpomínám, protože byl začátkem nového, i když tajného vztahu.

Dodnes jsem ráda, že jsem tohoto muže potkala, i když náš vztah zůstal nadále utajený. Máme už oba dospělé děti, ale pořád se spolu scházíme tajně. Vzájemné porozumění, které mezi námi je, je úžasné a jsem za ně ráda, i když by mě asi kde kdo odsoudil za to, co dělám.  A proto nechávám na každém čtenáři, co si bude myslet, ale ... "Ať hodí ten kamenem, co je bez viny", vím, že jich moc nebude.