Nedobrovolné vězení

Poslechněte si, co se mi nedávno přihodilo, protože to by si člověk nevymyslel, ani kdyby se opravdu snažil.

Měla jsem dlouhodobější nemocenskou. Podstupovala jsem rekonvalescenci po operaci. Doma jsem už byla třetí týden a pomalu jsem se začínala nudit. Cítila jsem se lépe. Zato můj byt vypadal zanedbaně. První dny jsem jen ležela, posléze jsem se ploužila po bytě. Nyní jsem už měla povoleny i vycházky. Z jedné jsem se právě vrátila domů. Rozhlédla jsem se po bytě a usoudila, že bych měla něco dělat. Dala jsem se pomalu do úklidu. Před vysáváním jsem nejdříve uklízela věci rozházené všude kolem. Celou dobu jsem se snažila, abych měla vše na dosah, a tak poličky, skříňky i další plochy byly obložené věcmi. Dokonce i okenní parapet sloužil jako odkládací plocha. Nyní se mi už pohybovalo lépe a já mohla s nepořádkem zatočit. Dokonce jsem se rozhodla později i umýt okna. Proto jsem začala u okenního parapetu. Ležely na něm nůžky, mobil, tužka, časopis, pilník na nehty a další drobnosti. Když jsem je uklízela na místo, spadl mi pilník za u okna postavenou skříňku. Sklonila jsem se, abych ho zvedla ze země. Jak jsem ho lovila za skříňkou v úzké mezeře, ruka se mi šprajcla tak nešťastně, že za skříňkou zůstala zaklíněná. Kroutila jsem rukou, tahala ji, ale ta ještě víc v mezeře mezi zdí a skříňkou držela. Pomalu začínala otékat. Co budu dělat?

V tu chvíli někdo zazvonil na domovní zvonek. Kdo to může být? Rodiče i syn mají klíč. Žiji ale sama. Snad pokud to jsou oni, odemknou si. Nikdo ale neodemykal. Ten někdo zazvonil ještě jednou, ale já se nedostala k domovnímu telefonu. Protože bydlím vysoko, ani jsem nekřičela, jen odevzdaně klečela na zemi a přemýšlela, jak se z nedobrovolného vězení dostanu. I mobil byl ode mne daleko. Skříňka je těžká, tu bych druhou rukou neodtáhla. Ruka bolela a pálila. Rozhodla jsem se vytáhnout ji i za cenu, že by se zlomila. Nadechla jsem se, zapřela a silně trhla při současném tlaku druhou rukou na skříňku. Souhra těch dvou sil způsobila, že jsem nakonec bolavou ruku vysvobodila.

Pro jistotu jsem si zašla na chirurgii. Ruka nebyla zlomená, jen pohmožděná, potrápila mě ale ještě několik týdnů, než byla opět jako dřív.

To nejdůležitější ale následovalo. Následující den jsem totiž našla ve schránce oznámení, že proběhla kontrola nemocných, která mě nezastihla doma. Bylo to v době, kdy jsem doma byla. Klečela jsem ale na zemi a lomcovala rukou, abych ji vytáhla zpoza skříňky.

Naštěstí jsem měla potvrzení o návštěvě chirurgie, a tak mi bylo vše prominuto.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete