Neodpustitelný příběh

Tento příběh se odehrává už 9 let. Když jsem se seznámila se svým manželem, bylo mi 17 let a manželovi 22 let. Do vztahu se nám pletli rodiče a náš vztah se snažili přerušit různými způsoby.

Manžel pracoval v rodinné tiskárně, kde mu jeho matka začala vyhrožovat už tenkrát výpovědí a také mu řekla, že se se mnou má jen vyspat a kopnout mě do zadku. Manžel mě moc miloval a dodnes se moc milujeme, proto se mnou zůstal, i když se jeho rodině nelíbím, protože jsem pro ně moc obyčejná holka. Jsem vyučená švadlena. Tchyně je rozvedená a moc si o sobě myslí, vždy si pro syna představovala nějakou holku z inteligentní a bohaté rodiny, a to já nejsem. Tchán pro ni byl pravděpodobně málo, protože je vyučen kuchařem, tak se s ním rozvedla. Cituji, co mi jednou řekla: "Že si ho vzala jen z lítosti, protože byl rozvedený a umřela mu maminka". Vzhledem k tomu, abychom si vztah s manželem udrželi, tak jsme se rozhodli počít dítě. Otěhotněla jsem hned po vyučení v učebním oboru. Původně jsem měla jiné plány, ve studiu pokračovat, ale nelituji toho. Kdo chce pracovat a snaží se,  tak si v životě najde práci i bez titulu a maturity. Těhotenství se nám snažila tchyně rozmluvit, že jsme ještě moc mladí a poslala nás oba na vyšetření ke známé psycholožce, aby si nás proklepla. Hlavně si potřebovala proklepnout mě.

Krátce po otěhotnění se uspořádala svatba, která také neproběhla úplně klidně. Tchyně mi na svatbě strašně poroučela. Byla jsem propuštěná 2 dny před svatbou z nemocnice, protože jsem první těhotenství špatně snášela a nebylo mi dobře. Na svatbě na mě vůbec nebrala ohled, že jsem těhotná a přikázala mi, že musím vydržet dlouho do noci oblečená v šatech, aby mě viděli její známí, kteří měli přijít později. Na její příkazy jsem nedala, protože mi bylo zle. Tak jsem se šla převléknout do pohodlnějšího oblečení. V šatech jsem byla dost stáhlá. Samozřejmě z toho bylo strašné haló a vypukla na svatbě hádka.   
Po svatbě se manžel domluvil s matkou, že si u ní v domě vybudujeme bydlení. Ona s bydlením dala souhlas, tak manžel na vlastní náklady začal budovat podkrovní byt v podkroví domu své matky. Nemovitost na něj ale nepřepsala. Jako syn své matce věřil, tak vybudoval v podkroví 2 pokoje a koupelnu s menší předsíní. Chyběla nám kuchyň, na kterou už nebyly dostatečné finance. Tak jsme se dohodli, že budeme kuchyň používat dohromady. Já byla tenkrát hodně mladá a neuměla jsem vařit a hospodařit. Proto jsem dávala celou mateřskou tchyni a manžel odevzdával i svoji výplatu. Tchyně nám nakupovala jídlo a hromadně pro všechny vařila. Ale tady nastal další problém. Neustále nám vyčítala, že skrz nás nevychází a že na nás ještě doplácí. Což se nedalo vydržet poslouchat. Proto jsem se rozhodla, že se postavíme na vlastní nohy a začneme si vařit a hospodařit se svými penězi sami. Začali jsme si sami nakupovat a ještě nám i peníze zbyly. Odstupem času tchyni začaly vadit maličkosti, např. společné používání lednice, což vyvolalo velký spor. Dokonce mě začala i vyhazovat, ať si táhnu ke svým rodičům. Tento spor se musel vyřešit okamžitým nákupem lednice na splátky i přesto, že bylo málo peněz, jen aby byl klid.

Situace se na chvilku uklidnila, ale netrvalo to moc dlouho. Stále docházelo ke sporům ohledně používání kuchyně. Později to dopadlo tak, že nás tchyně z kuchyně ze dne na den vyhodila. Dala si vyměnit zámky a nás nechala, ať si poradíme jak chceme. Malému byl necelý rok, tak jsem vařit příkrmy potřebovala denně. Ocitli jsme se v situaci, kterou jsme museli řešit dvou plotýnkovými vařiči. Místo dětského pokojíčku se náhle stala provizorní kuchyně s hroznými podmínkami. Nádobí jsme museli umývat na desce položené přes vanu v koupelně a vaření bez dřezu také snadné nebylo. Od té doby jsme se s tchyní přestali bavit, kromě nezbytně nutných věcí. Na náklady v domě jsme jí financemi samozřejmě stále přispívali, ale jí to nedostačovalo, protože na dům byla po rozvodu sama.
Jednoho dne nám přišla říct, že chce po nás platit nájem (za byt, který jsme si sami vybudovali), což není normální. Manžel jí na to řekl, že když si vybudoval byt ze svého formou úvěru, který splácel, nemůžeme tím pádem platit nájem. S tímto se tchyně nesmířila a umanula si, že byt, který byl náš, bude pronajímat za každou cenu.
Jednoho dne nám přišel domů dopis od její právní zástupkyně, že máme do určitého termínu opustit její dům. Byla to rána. Neměli jsme peníze na právníka, tak jsme museli prodat videokameru a odepsat jí. Nebyla s ní žádná domluva. Během řešení této záležitosti manžel oslavil své kulaté 25. narozeniny, ke kterým mu jeho vlastní matka vůbec nepopřála a nechovala se ani jako matka. Otec mu popřát přijel a dovezl mu moc krásný dort. Spor se řešil velmi dlouho a stál nás hodně peněz. Největší problém byl v tom, že nás tchyně nechtěla vyplatit z částky, kterou manžel do jejího domu investoval. Chtěla nás vyhodit na ulici. Já jsem byla v hrozně stresové situaci a špatně jsem to snášela. Manžel to také nemohl unést, tak propadl závislosti na návykových lécích. V minulosti bral manžel drogy, za což může také jeho matka, protože neunesl rozvod rodičů. Jednou se i předávkoval a málem zemřel.
Já jsem názoru, že dítě potřebuje oba rodiče. Nakonec po vyhrožování, že nechá vyklidit byt a vyháže nám věci na ulici, se náš právník už naštval a zatočil s ní. Na každé sezení k právníkovi jsme museli i se synem a ten hodně strádal. Z bytu nás tchyně nakonec musela vyplatit a šli jsme bydlet do malého bytu 1+1. Po vyřešení této situace jsme se s ní samozřejmě nebavili. Manžel ale se svou matkou pracoval v rodinné tiskárně, ve které pracuje převážně rodina a jen pár cizích zaměstnanců. Neustále byl vydírán výpovědí z firmy, kterou vlastní dědeček manžela a spolumajitelkou je jeho matka a teta (sestra matky). Dědeček většinu sporů řešil a urovnával, aby byl klid a snažil se vnuka zaměstnávat. Asi 2 roky po sporu jsme tchyni podali poddajnou ruku a začali jsme se navštěvovat a bavit. Ona by ji nepodala nikdy, protože je tvrdohlavý beran. V roce 2006 se nám narodil druhý syn. Nyní máme 3. dítě, které se narodilo v lednu 2012. Naše 3. dítě je vytoužená holčička, která nám dělá velikou radost. Všechny děti byly plánované a při plánování 3. dítěte jsme se přestěhovali do bytu 2+1, ve kterém platíme větší nájem než v bytě 1+1.   

Ve firmě se zhoršila finanční situace následkem ekonomické krize, a tím pádem byla potřeba vyhodit nějakého zaměstnance. Podle mého názoru a názoru lidí v okolí by měl dostat výpověď někdo cizí, když je to rodinná firma. Vzhledem k tomu, že máme 3 malé děti, je tato situace pro nás velmi složitá. Máme úvěry a postarat se o 3 děti, když je manžel bez práce a já jsem na mateřské dovolené, je velmi náročné. Tuto situaci budeme muset řešit asi prodejem auta, které je s dětmi potřeba. Synové mají 5 a 8 let a dcera má 8 měsíců. Také možnost přivydělat si např. nějakou brigádou u mě není zatím možná, protože dceru ještě stále kojím.

Manžel si hledá práci, ale v oboru tiskař na polygrafických strojích si ji nemá šanci najít. Kouká i po jiných pracích, ale nikde nic není! V rodinné tiskárně pracoval hned po vyučení a má v oboru praxi 15 let. To, že jej rodina někdy vyhodí ze zaměstnání, opravdu nepředpokládal a je to veliká životní rána. S výpovědí souhlasila hlavně jeho matka, které nikdy v životě nic špatného neudělal. Nyní už manžel nepovažuje matku za svoji matku, protože se jako matka k němu nezachovala a dostala nás do těžké finanční a stresové situace. Podle psychiatričky, kterou manžel navštěvuje, aby situaci zvládnul řešit, je ztráta zaměstnání největší psychická zátěž. Snažíme se stále práci hledat a pevně věříme, že musí být nějaká spravedlnost a situace se zase jednou obrátí k dobrému.