Nová kamarádka díky pejskům

„Zvoní Ti telefon,“ zavolal na mě manžel, když jsem byla v kuchyni a chystala si zrovna suroviny a vše potřebné na zhotovení domácích nudlí do polévky.

Když jsem k telefonu došla, měla jsem jej zrovna na nabíječce, tak na druhém konci byla moje nová kamarádka Jiřinka, která vlastní dvě fenečky maltézského psíka. Jiřinka je naší novou členkou našeho chovatelského klubu. Než jsem ji však poznala osobně, tak mně jednou napsala jednatelka klubu, že z mého města se přihlásila do klubu nová paní. A jako každá žena, tak i já jsem byla moc zvědavá, kdo tou paní je a hlavně jestli se známe, když jsme ze stejného města. Počala jsem tedy o ní zjišťovat základní údaje, ale nikoho takového jsem neznala. No a nebylo divu, když paní je z opačného konce města a navíc o hodně mladší než jsem já, takže jsme se nemohly znát ani ze školy. Nezbývalo nic jiného, než si počkat na nějakou klubovou akci, což jsou výstavy nebo schůze klubu a doufat, že i ona bude přítomná. A jak jsem tušila, tak se také stalo a ta paní jménem Jiřinka se klubové akce zúčastnila. A tady jsme měly tu čest se navzájem spolu seznámit i s jejím manželem, který tam přijel s ní. Od té doby spolu kamarádíme.

nová kamarádka Když mně Jiřinka telefonovala, tak po krátkém rozhovoru položila otázku: „Co máte dnes v plánu?“ Při mojí odpovědi, že téměř nic, že chci jen udělat nudle do polévky, jsem jí navrhla, že klidně můžou přijet na besedu a že budu moc ráda, když je u nás uvidím. Ona však měla jiný plán, než jsem jí navrhla já. A sice to, abych s nimi jela do Brna na nákupy. „Jiřinko, nezlob se, ale nemůžu, už mám na vále mouku s vejci a budu dělat nudle,“ zněla má odpověď. Ona se však odbýt nenechala a odvětila mně: „To stihneš, máš teprve 11 hodin, a my chceme jet až tak ve 14 hodin.“ Musela jsem jí vysvětlit, že to asi nestihnu, že nudle hned tak neuschnou a krájení není také hned, zejména, když se dělá více těst díky většímu počtu vajec. Přitom jsem jí slíbila, že pokud dají včas vědět, že s nimi pojedu moc ráda příště. Po těchto slovech jsme se rozloučily, popřála jsem jim příjemnou jízdu bez nehody, a že si večer zavoláme.

A já položila telefon a začala se věnovat výrobě těsta. Sotva jsem jej však udělala, znovu zvoní můj telefon. Když jej beru, tak už se děsím, poněvadž zase volala Jiřinka. Nenechala jsem ji však cokoliv říci a hned jsem na ni spustila: „Tak Ty mě ty nudle nenecháš udělat, že?“ A začala se tomu velmi smát, jakoby měla radost, že si těstem zašpiním i svého společníka telefona. A ona mně zatím chtěla sdělit, že cestu do Brna si rozmysleli, že tam tedy nepojedou a pokud můžou, tak přijedou okolo 17. hodiny za námi. Že koupí ve městě víno a zákusky ke kávě a dovezou k nám.

Tak jsem tedy společně s manželem nadělala jednohubek, aby bylo také něco, co by nás nasytilo.

Když už bylo 17 hodin, tak jsme s manželem sledovali, kdy u našeho zastaví jejich auto. Po 45 minutách jsem už čekání nevydržela a vytočila číslo Jiřinky, zjistit situaci, kde jsou, a zdali se jim něco cestou nepřihodilo. Telefon vzal však její manžel a aniž by mě nechal položit otázku, hned mně sděluje, že Jiřinka je ještě ve vaně a že do půl hodinky budou u nás. Po 18. hodině skutečně dojeli i se svými maltézáčky, o které jsem je požádala, aby je určitě vzali s sebou, aby nebyli doma sami. Samozřejmě jsme je velmi srdečně přivítali, nachystali na stůl pohoštění, oni vytáhli ty zákusky a vínečko a beseda mohla začít. Takto jsme besedovali všichni téměř do 22 hodin. Zajímavé na celé besedě bylo, že ani na minutu se naše pusenky nezavřely, stále bylo o čem se bavit na různá témata. Vedla se řeč o pejscích, o politice, o našich dětech, o škole - kdo nás učil, co jsme kdo ve škole provedli. Řeč přišla také na to, jak jsme se seznámili se svými polovičkami. Vzpomněli se i ti, co už snad na nás koukají z nebe. No těch témat bylo opravdu hodně, určitě jsem tu nezmínila všechny. Obě jsme se jedna druhé svěřily, jak moc se těšíme na klubovou akci PINK PARTY a že si ji určitě užijeme, zvláště když to bude i s noclehem na hotelu.

Jiřinka je opravdu moc hodný a milý človíček s velmi citlivou duší a obrovským srdíčkem. Stejně hodný je i její manžel, který mě viděl asi před 2 týdny v supermarketu, jak táhnu několik tašek, se kterými jsem chtěla jet domů autobusem. Nenechal mě s nimi jet a tašky mně naložil do svého auta a zavezl mě až domů. Ne každý by tohle udělal.

A tak díky pejskům mám novou báječnou kamarádku, a těch báječných není nikdy dost a díky pejskům máme také jedno společné téma, které při našem setkání se nikdy zatím nevynechalo.

Anicka59 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete