Odvážný pan léčitel

Musím začít od doby, kdy jsem poprvé slyšela o léčitelích a léčitelkách. Bylo to ještě za minulého režimu, což je pro tento příběh velmi podstatné.

Je to již více než 20 let, kdy jsem jela poprvé do lázní Jeseník, kde se mnou na pokoji byla paní z Tábora. Velice brzy byl náš vztah přátelský. Po skončení lázní jsme se začali s rodinami vzájemně navštěvovat. Slovo dalo slovo a přišla řeč na tehdy velice známého léčitele v malé vesnici poblíž Tábora.

Ovšem dostat se k němu bylo velice obtížné pro velký zájem lidí z celého tehdy ještě Československa. Muselo se o pořadí žádat písemně. Po několika měsících nám pan léčitel poslal oznámení, že jsme jako náhradníci s uvedeným dnem návštěvy.  Bylo dopoledne a my jsme spolu s manželem kamarádky odjeli za oním zmiňovaným léčitelem. Při příjezdu k jeho domku se dostavilo úplné zděšení – ohromná fronta lidí. 

Bylo nutné mít s sebou moč každého člena rodiny, který měl být vyšetřen. Máme dvě děti, ty tehdy byly ještě malé, a proto zůstaly doma, jejich moč jsme měli pochopitelně u sebe. Bylo to unavující v horku stát tolik hodin. Ve frontě se pochopitelně diskutovalo, a z toho, co bylo řečeno o panu léčiteli, mě šokovalo. Minulý režim mu dělal velké problémy, posílal stále kontroly, dokonce kdosi mu podvrhnul koňskou moč, aby ho mohl podezírat. Vše toto nám osobně pan léčitel potvrdil. Tento čestný člověk v tomto boji obstál. Co bylo však velmi překvapující, že  ho oslovila jedna Švýcarka, která mu zařídila skvěle vybavenou ordinaci, kde také léčil tamní  pacienty. Přesto se vracel do rodné země, aby mohl pomáhat nemocným lidem u nás. Komunistický režim mu dával najevo jeho působení ve Švýcarsku.

Teď k samotné návštěvě. Dostali jsme se na řadu kolem půlnoci, a byli šťastni, že nás pan léčitel přijal. Resumé bylo takové, že dcera měla zcela zničená játra od antibiotik a musela se co nejdříve zachránit. U syna shledal problémy se srdíčkem, u mne chronický zánět žlučníku a u manžela nemocné klouby. Léčba spočívala v tom, že napsal pro každého rozpis bylinek, které byly k dispozici v jednom speciálním obchodě s bylinkami v Praze. Díky těmto bylinkám se dcera zcela uzdravila a nám ostatním se zdravotní stav také zlepšil.

Závěrem bych chtěla podotknout, že tento článek nepíšu jen proto, že nás tehdy potkalo takové štěstí a dostali jsme se k tak obětavému člověku, který nám pomohl v uzdravení, ale také proto, že dneska bych si netroufla navštívit žádného léčitele, když se často dozvídáme o jejich praktikách a o tom, že o léčitelství často nic neví. Nemyslím tím všechny, určitě se najdou ještě poctiví, ale musela bych mít o nich jen dobré reference.