Ostrov u Macochy

Po nevydařeném pobytu v Luhačovicích jsem se na konci ledna loňského roku s alergoložkou domluvila na léčebném pobytu v dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy. Ona sama je doporučuje každému svému pacientovi.

Kromě toho, že tu děti spí v jeskyni, jsem o léčebném procesu nevěděla vůbec nic. Do lékařské zprávy napsala doporučení právě do této léčebny a já telefonicky domlouvala termín. Měla jsem na vybranou hned z několika termínů, pokud by jely děti samy, ale pro děti s doprovodem měli volný termín pouze jeden od 26.8. do 15.9. Všechny pobyty byly na 21 dní, kdy 3 týdny se léčí v léčebně a 3 týdny dobíhá v domácím prostředí zklidňující fáze. Rezervaci jsem udělala na léto, kdyby starší syn nedostal opět od posudkového lékaře schválený doprovod a druhou právě na srpen – září. Nechtěla jsem, aby syn měl zkrácenou léčbu, proto jsem si od jeho psychiatričky nechala napsat, že doprovod je nutný a do žádanky o lázně, že má vážné zdravotní problémy a předešlý rok musel opustit léčebnu. To bylo hlavně pro posudkového lékaře, aby neřekl, že opět vše zvládne sám.

Ostrov u Macochy S dostatečným předstihem jsem si naplánovala turistické trasy po okolí, že budeme mít na ně dostatek času. Žádné jiné lázně kromě Luhačovic jsem neznala a tak jsem nevěděla, že na takové akce není čas. Na internetu jsem sháněla veškeré informace týkající se denního harmonogramu. Dají se prozkoumat vnitřní prostory hlavní budovy, školy i ubytování pro děti s doprovodem.

Měsíc před odjezdem přišel dopis s informacemi o nástupu. Musela jsem dětem i sobě nechat udělat výtěr z krku, aby byl důkaz, že jsme zdraví. Do té doby jsem si neuměla představit, jak se bude spát v jeskyni, i když fotografie jsem viděla. Děti měly stejné spacáky, z čehož jsem usoudila, že jsou erární. V dopise byl i doporučený počet sezónního i zimního oblečení. Když jsem známým sdělovala, že potřebujeme kompletní zimní oblečení od bot přes oteplováky po čepice a rukavice, tak se usmívali. Takovouto výbavu jsme v Luhačovicích nepotřebovali.

Při nástupu se dětem provedla kompletní prohlídka a navíc jsme měli možnost zkontrolovat stav alergie z krevních testů. Obdrželi jsme košíky a v nich konvičku na čaj z jídelny a teploměr. Vstupní hala byla zaplněna hromádkami zavazadel a když vezmu poměr na jedno dítě a naše tašky, tak množství bylo přiměřené. Ubytování pro maminky se jmenuje HAWAI. Náš termín byl první a zároveň poslední. Po našem odjezdu už byla naplánovaná rekonstrukce, která měla být původně hotová již před prázdninami. Nestihla jsem ani vše vybalit a spěchali jsme na oběd. Tam nás dovedla jedna maminka z vedlejšího pokoje. Z jídelny jsem nosila svačiny a o víkendech i večeře. V době školní docházky děti chodily o přestávce do jídelny na svačinu a odpolední jsem brávala při obědě.

Naše první odpoledne jsme se šli projít k mlýnu a to byla jediná naše samostatná procházka. Po celou dobu jsme absolvovali vycházky, které naplánovaly vychovatelky a sestry pro děti bez doprovodu.

První taková mířila do asi 1 km vzdálené Císařské jeskyně, kde se děti léčí. Dopředu jsme tak věděli, kde jsou připravena lehátka v části „ležná“ a kde je „plácek“ na různé aktivity, mezi které v první řadě patří rozcvička na zahřátí a poté hry. Mohli si tu hrát na honěnou, míčové hry i stolní tenis. Pobyt je tu na tři hodiny, většinou 4x týdně a pouze všední dny. Polovina času je vyhraněna na hry a testy, druhá na odpočinek. To se po ulehnutí do spacáku zhasne a vychovatelka nebo sestra čte pohádky. Poté zhasne i u sebe a většinou se zbytek času spí. Pokud možno v co nejrovnější poloze na zádech. Častá chyba je v sedu nebo na boku i na břiše. Důvod je jednoduchý. Právě na zádech v rovné poloze se plíce dokonale roztáhnou, do plic a průdušek se dostává ten nejčistší a vlhký vzduch. Terapie v jeskyni má vynahradit procedury v lázních, proto se zde nesetkáte s koupelemi, inhalacemi a podobně. Míčkují se pouze předškolní děti a dodatkové procedury jako inhalace, masáže, bioptronová lampa a další se dávají nemocným dětem. Jeskyně nemá klasické krápníky, ale i tak na dvou místech je hezká výzdoba. Při aktivitách dětí jsem prakticky s ostatními studovala stěny a výklenky na plácku.

Během pobytu v jeskyni děti na plácku také jsou podrobeny Revendovým testům a běhu Gotickou chodbou. Testy se skládají z osmi motorických cviků a pohybových aktivit, které se zaměřují na dynamickou ohebnost a rychlost. Podle tabulek se zjišťuje dle jednotlivých disciplín index výkonnosti. Běh chodbou je bronchoprovokační test evokovaný cíleně dávkovanou fyzickou námahou. Během osmi minut musí v jeskynní chodbě uběhnout co nejvíce metrů. Každý rok se poté kontroluje zlepšování, případně zhoršení výkonnosti. Dětem se před i po běhu kontroluje síla výdechu.

O prázdninách se chodí do jeskyně hned po snídani, vrací se rovnou na oběd a poté se koná vycházka nebo soutěže. Po večeři většinou hry na hřišti, batikování, vyrábění obrázků pomocí voskovek a žehličky. Během školní docházky se po snídani chodí do školy na tři hodiny. Tašky se nechávají v učebnách a domácí úkoly se nedávají. Poté na oběd a hned do jeskyně, na večeři a společné aktivity. Na konci srpna a začátek září bylo velmi teplo. Do jeskyně jsme chodívali oblečeni v první jeskynní vrstvě. Ale v roláku nebylo možné přejít vzdálenost od léčebny k jeskyni a dětem jsem také nemohla dát pod tepláky punčochy. Přivítala jsem, že jsme nemuseli čekat na skupinu a tím jsme se mohli kompletně převlékat v kabině u jeskyně a měli tak více času na převlečení i na hledání svých spacáků. Každý má přidělený svůj spacák na celý pobyt, na kterém je jmenovka. Na konci pobytu se perou a připraví pro další turnus. Cestou jsme potkávali dodávku, která nám spacáky každý den vozila k jeskyni a poté zpět na usušení do školních šaten.

Téma našeho pobytu se jmenovalo „Ostrovice, škola mágů pokračuje“. Rozdělila se čtyři družstva, podle filmu na koleje a pasováním pomocí klobouku. Názvy družstev visely i na nástěnce a připisovali se body za plnění úkolů. Také nás napadl „Jeskyňomor“. Sestry i děti musely mít na sobě pláštěnku, návleky na botách, rukavice, čepici, brýle, baterku a třeba kapesník nebo ubrousek přes pusu. Za každou chybějící věc byl stržen bod.

V harmonogramu připadaly sobotní dopoledne pro jízdu na koni - hipoterapie. Aby se vystřídali všichni, děti jely vždy několik desítek metrů. Odpoledne mělo připadnout vždy na bazén. Při teplém počasí jsme navštívili koupaliště ve Spešově. Zde je větší i menší bazén, ze skokanského můstku mohou skákat pouze pod dozorem sester. Do krytého bazénu jsme se nepodívali. Jednou nesehnali volný autobus a podruhé se bazén rušil pro vysokou nemocnost dětí.

Občas se stalo, že jsme měli čas pro své volné chvíle. Hlavně v době prázdnin od oběda zhruba do 14,30 hodin, kdy ostatní děti měly polední klid, my jsme se mohli jít podívat do středu obce, nebo se jen tak nedaleko projít. Nedaleko infocentra jsme objevili Ostrovskou vodní propast a jezírko s rybkami, kde se dá i odpočívat, zatímco děti studují pohyb pod vodou. Jinak volný čas děti vyplňovaly kreslením a jinými činnostmi ve společenské místnosti.

Se skupinou jsme společně navštívili nedalekou jeskyni Balcarku, kterou jsme shodou okolností navštívili týden před nástupem do léčebny (při samostatné prohlídce jsem měla dostatek času na fotografování, s dětmi jsem za sebe platila celé vstupné, trasa byla zkrácená, informace nebyly kompletní a na fotografování bych neměla čas, jak jsme šli rychle), mlýn nad jeskyní a na konci pobytu jsme navštívili jeskyni Punkevní, která měla být původně v prvním týdnu. Vycházku kolem přehrady jsme si však představovali jinak. Hledali jsme určitou plochu plnou vody s hrází. Místo toho jsme šli neustále lesem a když už jsme se začínali otáčet na zpáteční směr, tak nám přehrada nešla do hlavy. Byl to ve skutečnosti jakýsi rybník, který jsme obešli, ale byl vidět pouze z jednoho místa velmi dobře, jinak je krytý stromy. Vycházka s GPS by bývala zřejmě zajímavá. To by ovšem přístroje musely fungovat, místo toho se absolvovala procházka po okolí.

Také je tu možnost procvičování logopedie, kterou má na starost jedna vychovatelka. Tuto možnost jsme od druhého týdne využívali. Také se tu hraje a zpívá a nevím jak, ale moje děti přišly na flétnu. Každý dostal jednu, k tomu papír s písničkou. Nevím přesně, jak se tomu říká, ale místo not je vyobrazený počet puntíků. Puntíky znamenaly, která dírka má být zcela zakrytá.

V polovině pobytu v pátek se dětem připravilo opékání špekáčků, které jsme dostali při obědě, druhý den přijel přítel. Jelikož jízdu na koních jsme měli už za sebou a na řadě byly ostatní děti, po dohodě se sestrami jsme si dopoledne udělali vlastní program. Jeli jsme na zámek Rájec nad Svitavou, kam jsme sice dojeli včas, ale mohli jsme až na druhou prohlídku o 1,5 hodiny později. Byli jsme čtyři a potřebovali jsme ještě někoho k sobě. Tím jsme oběd stíhali jen tak tak. Po obědě jsme šli se skupinou ke zřícenině hradu Holštejn. Původně jsem tam chtěla jít s dětmi sama pěšky, poté autem s přítelem, ale když jsem se dozvěděla, že se denní rozvrh změnil a půjde se na hrad, šli jsme také. Šli jsme zkratkou, o které jsem pochopitelně nevěděla, dokonce jsme po cestě mohli nahlédnout z výšky do lanového centra. Zastávka na hřišti s možností občerstvení spíše potěšila děti. Zároveň se zde scházely pohádkové postavy na dětskou akci. Některé jsme potkali i cestou k jeskyni Lidomorna, která sloužila jako hradní vězení. V danou chvíli zde bylo peklo s čerty a celá jeskyně byla plná dýmu, takže se v ní nedalo ani dýchat. Před jeskyní se děti fotografovaly s čerticí. Poté jsme procházeli kolem zříceniny hradu, který byl vybudován roku 1278. Počátkem 16. století zpustl a spolu s městečkem zanikl. Kolem jeskyně Piková dáma jsme se vraceli zpět. Do jeskyně se nedá nahlédnout, lze spatřit pouze žebřík do tmy pod zemí. Podzemní chodby mají 3 km a místo krápníků jsou zde rampouchy a led. Je nepřístupná a název dostala podle karty, která do jeskyně spadla. Večer jsme si udělali soukromý na pokoji, v léčebně se každý týden v sobotu konala velká hygiena.

Druhý den byl návštěvní, zbytek skupiny měl svůj program. My jsme se vydali na propast Macocha. Prvně jsme navštívili horní vyhlídkový můstek, ze kterého jsme viděli druhý, spodní. K němu jsme se dostali po schodech. Viděli jsme z něj pod sebou skupinku s průvodkyní a část propasti s jezírkem. Výhled nám z části zakrývaly stromy. Propast dostala jméno podle pověsti, je hluboká více než 138 m a je největší propastí u nás i ve střední Evropě. Pověst ve zkratce praví, že ovdovělý otec zůstal sám se synem, oženil se a nevlastní matka syna shodila do propasti. Ten se zachytil pod okrajem, vesničané ho vytáhli a do propasti shodili macechu.

Poté jsme se vydali necelý kilometr od dolního můstku k vyhlídce Koňský spád. Ta nás ovšem zklamala. Výhled byl pouze kolmo a do stran v úrovni očí, dolů jsme neviděli vůbec nic přes stromy.

V neděli navečer kluci začali pokašlávat, v pondělí jsme měli izolaci s tím, že pro jídlo jsem docházela do jídelny a v mikrovlnné troubě ohřívala. Ani mi to moc nevadilo. Děti nešly do školy a odpoledne místo odpočinku do jeskyně, na prohlídku Sloupsko-šošůvské jeskyně, kterou léčebna naplánovala. V této jeskyni jsme spali následující tři dny. V úterý starší syn měl celou dobu v jeskyni nařízené odpočívání a mladší mohl na plácek. Ve středu a čtvrtek měli klasický jeskynní režim. Každý smrkal nebo kašlal, přesto zde to nemusí znamenat nákazu, proto kolikrát je izolace pouze jeden den. Říká se tomu čistící proces. V jeskyni jsme už od pátku nespali.

Do odjezdové středy nám zbývaly čtyři dny, kdy jsme konečně navštívili Punkevní jeskyni. Prvně jsem z prohlídky měla obavy, aby nedopadla stejně, jako když jsme ji navštívili před lety soukromě nebo dokonce hůře, pokud by byla zkrácena. K jeskyni jsme se dostali pomocí kabinkové lanovky. I přesto, že tato jeskyně patří k nejvíce navštěvovaným, s naší skupinou šlo jen pár turistů, kteří stejně jako já měli zakoupenou foto vstupenku. Tentokrát jsem měla dost času vše zdokumentovat, i průvodkyni jsem slyšela daleko lépe. Prohlídky, které jsou pro léčebnu, jsou hlavně pro děti, proto se nestává, že by šel plný počet osob na prohlídku. U propasti jsem dokonce poprvé spatřila jezírko v plné kráse. Celou prohlídku jsem si užila daleko lépe. Nechybělo ani svezení lodičkou po říčce Punkvě. Po prohlídce jsme se nechali vyvézt opět lanovkou a jelikož bylo chladné počasí a po prázdninách, stánky se suvenýry tu nestály.

Poslední víkend a s ním i poslední svezení na koních. Díky tomu, že některé starší děti na koně nechtěly, děti s doprovodem tuto šanci dostaly podruhé. Druhý den jsme podnikli poslední pěší výlet do lanového centra. I přesto, že termín byl objednán a děti si tak měly vyzkoušet některou z tras, musely jim stačit ostatní bezplatné prolézačky, houpačky a sítě, které byly kousek nad zemí. Přednost dostali nějací zájemci, kteří přišli před námi a na nás se nedostalo. Asi po hodině odcházely děti zklamané a proto se jim udělala zastávka v obci na zahrádce jedné hospůdky, aby si mohly koupit alespoň nějaký mlsek.

V úterý už nás čekalo balení a rozlučka v léčebně. Ve středu jsme odjížděli domů s dojmy hezky stráveného pobytu a nových zážitků a už jsem věděla, že příští rok pojedeme zase.

Letos dětem vychází pobyt od poloviny května do poloviny června. Většina pobytů je však na 28 dní. Vrchní sestra i ostatní staršího syna pozorovaly a sdělily mi, že zde je to úplně o něčem jiném než v Luhačovicích a tady by pobyt opravdu zvládl sám. Díky týdnu navíc mám trochu stále obavy, na druhou stranu vím, že bude školní rok, tudíž dopoledne bude škola, od oběda do večeře jeskyně a po večeři budou převážně na hřišti. Zde není tolik volnosti, vše navazuje na sebe a děti se tu nenudí.

Tak uvidíme, jak vše dopadne.

Piskotik - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete