Pán z vlaku

Ráda bych se podělila o pro mě příjemný a zvláštní zážitek. Tedy přesněji řečeno - setkání. Bylo to jednoho letního dne, kdy jsem jela na zkoušku do školy. Jako vždy jsem seděla ve vlaku, přemýšlela nad zkouškou a obsahem zkoušky, zírala do papírů a snažila si ještě učení zopakovat.

Celou tu dobu ve stejném kupé mlčky seděl také pán ve středních letech, nenápadný, na první pohled poměrně sympatický. Později se se mnou dal do řeči, a já, i když jsem chtěla raději koukat ještě do učení, jsem si s ním docela hezky popovídala.

Konverzovali jsme na běžná témata. Jako první téma hovoru se samozřejmě nabízela škola, jazyky, rodina, atd. Pán byl opravdu velmi sympatický, s normálními názory. Mj. mi vyprávěl, kde všude s jeho ženou cestovali, jaká zajímavá místa viděli a trošičku se podivoval nad tím, že jsem ještě nebyla v Itálii, když italštinu studuju.

A protože sám Itálii už navštívil, doporučoval mi se do této země podívat. Nakonec se mě ještě zeptal, jestli věřím v Boha a jaký mám názor na Bibli. Naše setkání skončilo tím, že mi věnoval knihu, která se věnuje Bibli, řeší různé otázky, nejen věřících lidí, ale lze se v ní také dočíst otázky „kritiků“ Bible. Líbilo se mi na tomto pánovi zejména to, že mě o víře v Boha nepřesvědčoval, ale jen se ptal na můj názor. A ještě k té darované knize, vážím si toho, protože dneska vám někdo málokdo něco dá zadarmo, jen proto, abyste si mohli udělat svůj názor na Bibli.

Toto setkání ve mně zanechalo takový zvláštní, ale převážně příjemný dojem, a i když nejsem zrovna silně věřící člověk, do knihy se občas začtu a musím říct, že s některými názory z této publikace docela souhlasím.