Když nastane nejhezčí období v roce, a to jaro, bylo a je na co se koukat. Vše se probouzí po zimním spánku k životu. Teď již to tak neběží, ale v nedalekém minulém to bylo období pro velice šikovné kluky k výrobě různých věcí, které probouzející příroda poskytovala. Většina dětí teď žije ve městě a tady ani není k tomu tolik potřebný materiál, a teď jsou i v popředí celkem jiné věci, hlavně počítače a podobné věci.

No není od věci si to alespoň takto připomenout.
Byly doby, kdy hned jak roztál sníh, děti začaly chodit s domácím zvířectvem na pastvu, hlavně o víkendech. Předškoláci i ve všední dni.
Na loukách ještě tráva nebyla a protože šlo převážně o kozy, chodilo se do obecných lesů, kde  potravy  již bylo dostatek. Na břízách byly řasy, také kočičky jim hodně chutnaly. Bylo samozřejmostí, že si kluci brali s sebou hezky udělané sekyrky a samozřejmě měli pořádné kapesní nožíky. Že se příroda probouzí, stačilo vyzkoušet několika seknutími do pěkné břízy, z které hned začala vytékat  dosti nasládlá míza, která se za pomoci suchého stébla dala také pít.

Po čase, když se již zazelenaly také louky a na pastvu šly taky krávy, bylo možné začít s výrobou píšťalek. Nejlíp se dělaly píšťalky z vrby. Vrba se většinou ořezává, takže pouští nové výhonky. Velice se hodí výhonek rovný, o průměru cca 1 cm, samozřejmě bez pupenu /malý náčrtek/. Na jednom konci to zařízneme rovně, tedy co nejvíce kolmo.
Pak následují kroky budoucí píšťalky: zařízneme dle náčrtku v místech a) a b).

V místě c)  prořežeme kůru po celém obvodu až na dřevo tak, abychom ji mohli potom sundat.

A nastává  nejdůležitější chvíle při výrobě píšťalky, a to sundání kůry. Plochou částí těla nože začneme jemně po vyříznuté části budoucí píšťalky tlouct po celém obvodě. /Velice vhodný byl při tom nůž značky Dukla/. Do rytmu tlukotu se zároveň zpívalo asi následně:,,pískej, píštku, pískej, jak na Monastýru zvon“.

To se zopakovalo několikrát a začala se kůra jemně pootáčet. Většinou povolila a kůra šla pěkně sundat. Krok 3. nám ukazuje, jak se to má vyříznout, aby píšťalka pískala.

Po vyříznutí ještě bylo potřeba dřevo malinko naslinit, nasadit kůru a píšťalka pískala.

Velice náročnější ale byla výroba trouby z kůry lísky. Líska je dřevo, které má taky většinou  rovnou část bez pupenu. Ne každý to dovedl, k tomu již bylo zapotřebí hodně zručnosti, a byla to paráda - zatroubit na troubě z lísky, kterou bylo možné udělat jedině na jaře. S tímto článkem mně hodně  pomohl manžel, který i v současné době udělá  sem tam na jaře nějakou tu vrbovou píšťalku.