Chtěla bych se tímto článkem podělit o mé zkušenosti s infekčním onemocněním – plané neštovice. Já sama jsem je měla v páté třídě. Nejdřív je dostal můj o dva roky starší bratr. U něj mělo onemocnění opravdu mírný průběh, měl jen pár pupínků a já mu je záviděla.

Přesněji řečeno:  záviděla jsem mu to, že může být doma a nemusí do školy. Všichni říkali, že je určitě od něj také dostanu a já se na to skutečně těšila a doufala, že se nepletou. Plánovala jsem si, že si budu doma hezky číst a vyšívat, to mě tehdy oboje hodně bavilo. Dnes už mi zůstalo jen to čtení. No, abych to zkrátila, měli pravdu, já neštovice nakonec taky dostala, ale u mě měly naprosto jiný průběh. Osypala jsem se všude, i mezi prsty jak na rukou, tak na nohou, takže z vyšívání nebylo nic. Držet knihu bych zvládla, nebýt toho nesnesitelného svědění. Na pupínky jsme vyzkoušeli jak tekutý pudr, tak fialovou “genciánku“, dokonce i chirurgickou zeleň. Nakonec jsem se všech pupínků zbavila a po pár pupíncích mi zůstaly drobné jizvičky, které mám dodnes.

Moje dcera dostala plané neštovice ve třech a čtvrt roku a měla poměrně mírný, ale zato vleklý průběh. Jedna z prvních neštovic se jí udělala v uchu a stroupek tam po ní držel asi šest týdnů. Už jsem si říkala, že to není možné a že se snad už nikdy nedostaneme mezi lidi. Neboť neštovice jsou nakažlivé prý dokud se neodloupnou všechny stroupky. A u nás to tehdy bylo nekonečné. K doktorovi nás ani nezvali na kontrolu. Byli jsme tam jen poprvé, když jsme doma objevili první pupínky a měla jsem podezření na neštovice.

Tak jsem zavolala pediatrovi dopředu a vzali nás z chodby, abychom nikoho dalšího nenakazily. Doktor se na dceru podíval a řekl, že to opravdu vypadá na neštovice. Byl pátek a tak jsem dostala instrukce, že přes víkend máme pudrovat, nekoupat a v pondělí mu máme zavolat a říct mu, zda jsou to skutečně neštovice, nebo ne. No a v pondělí jsme si doma sami diagnostikovali neštovice a zavolali doktorovi. Dostali jsme od sestřičky instrukce – pudrovat, nechodit ven, nekoupat a za týden zavolat. No a po telefonu jsme to konzultovali až do úplného konce. Mezitím se objevily typické nalité pupínky i mojí tehdy pětiměsíční dceři. Byla kojená, tak možná proto měla opravdu jen asi všeho všudy tři pupínky. Nestihli jsme je ani ukázat u lékaře. Takže ve zdravotní kartě má poznámku „neštovice s otazníkem“. Teď mi kamarádka říkala, že její dcera měla neštovice a že měli od paní doktorky za úkol počítat, kolik jich celkem má. Měla jich méně než čtyřicet a to prý znamená, že je může dostat ještě znovu.

Další kamarádka chytla neštovice v dospělosti a pak mi kladla na srdce, ať nechám moje holky určitě očkovat. Prý kdyby věděla, že je možné očkování, že by si jej určitě ráda dala. A to měla neštovice odstonané asi za týden. U ní to bylo prý sice rychlé, ale zato s hodně nepříjemným průběhem. Takže po těchto zkušenostech bych svoje děti v případě, že si neštovice neodstonají během dětství, nechala určitě proti planým neštovicím očkovat.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10