jen celkem nedávno jsme s velkými obavami a očekáváním vedli své malé poklady k Vám poprvé.

S batůžkem cupitaly, styděly se, byly nesvé a pevně držely maminku za ruku. Nekonečné otázky: „Maminko, kdy přijdeš pro mě a jak dlouho tam budu?“ byly snad u každého.

Těšily se, ale v koutku duše měly strach a obavy, co je čeká.

Přešlo pár dní a našim malým ratolestem se domů vůbec nechtělo, školka pro ně byla dětský ráj. Doma mluvily jen o tom, kolik kamarádů tam mají, mluvily o hračkách, které doma nemají. Těšily se, že kolektivně můžou něco vytvořit, říkaly všechny říkanky a zpívaly písničky, které jste je naučily. Mluvily o dětech, které brečely, o dětech, které nechtěly jíst nebo se jim nechtělo zpívat. Bylo to něco nového, zajímavého.

Den co den jste se o ně trpělivě staraly, pomáhaly jim poznávat svět, dávaly lásku, učily je přátelství.

Přes dětské hry jste jim ukazovaly krásy života a křehkost vztahů, učily je nebát se, učily je ŽÍT.

Naučily se všechna kouzelná slovíčka, naučily se rozpoznat dobro od zla. Naučily se spolupracovat, pomoct ostatním, nebýt lakomcem.

Dnes, když už mnohé z nich ztratily buclaté tváře, když jim chybí dětské zoubky a doma na ně čekají školní tašky, dovolte, abych Vám ve jménu všech rodičů vyslovila hluboké a upřímné poděkování.

Ať je Vaše práce každý den odměněná dětským úsměvem, ať se láska, kterou dětem rozdáváte, násobí štěstím a spokojeností.

Děkujeme za každé pohlazení, které jste dětem věnovaly, za každý úsměv a laskavost. Děkujeme, že jste to vydržely.

Děkujeme Vám za každý jeden den!

Nikolkikol - čtenářka
ChytráŽena.cz