Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 28.03. 2024
Dnes má svátek Soňa
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Podzimní pouť

23. 11. 2012 | Vaše příběhy

Se svým tehdy budoucím manželem jsem se šla jednou podívat na podzimní pouť. Vím naprosto jistě, že to byla pouť podzimní, protože jsem se těšila hlavně na burčák, který se tam čepoval. Říkala jsem si, že se rozhodně nenechám ukecat na žádnou atrakci,  maximálně si nechám vystřelit růži. Ale už záhy jsem věděla, že navštívit tuto akci se svým vyvoleným byla velká chyba.

Aniž jsem okusila jediný lok lahodného burčáčku, už mě rval na jakousi pochybnou atrakci, něco jako centrifuga, ale naležato, což mě mělo uklidnit, že nebudu hlavou dolů, ale do strany. Neuklidnilo, ale drahý naléhal, že to bude psina a já z lásky podlehla. Je pravda, že jsem opravdu atrakci absolvovala vleže, ale nebylo to poleženíčko nijak  pohodové, zuby nehty jsem se držela, aby mě odstředivá síla nevyrvala ze sedačky ven. Konečně byl konec, vypotácela jsem se a dožadovala slíbeného burčáku. "Hele, ostatní byli připoutaný," vesele mě upozornil muž mého života a já jsem v tu chvíli neměla sílu ho praštit.  Ani ho nenapadlo, že by se měl kát, když tak nesmyslně ohrozil můj život a už zase viděl něco zajímavého. Na moje upozornění, že burčák je na opačné straně, než kam jdeme, mávnul rukou. "Támhle se něco děje." Nó a ty tam nesmíš chybět, pomyslela jsem si.

podzimní pouťNa provizorním pódiu stál podivný chlapík celý v kovbojském oblečku, ovšem za předpokladu, že se divoký západ hemží odvážnými kowboys ve flitrech. I naprosto pravý nefalšovaný americký Indián, který stál vedle něho, nebudil moji důvěru. Pak tam byla ještě obstarožní hadí žena a další dáma s hadem, také obstarožním, asi krajtou. Ta vypadala, jako že každou chvíli pojde. Myslím tu krajtu. Mužík nás všechny zval do stanu, kde prý uvidíme nevídané a uslyšíme neslýchané, čekají na nás i další umělci a zcela výjimečné představení. O jeho slovech jsem nepochybovala, ale byla jsem si jistá, že pro příštích šedesát let se bez tohoto zážitku obejdu. Ne však můj milovaný, ten se cpal co nejblíž k pódiu. "Nechoď tak blízko, nebo tě vyberou a budeš se tahat s tou krajtou," vztekle jsem ho tahala dozadu. Bohužel jsem se mýlila pouze ve výběru vystoupení. "Potřebujeme jednoho odvážného mladého muže," halasil kovboj, rozhlížel se po okolostojících a zaparkoval pohledem na mém příteli. "Třeba vy, s těmi dlouhými vlasy, vy vypadáte tak odvážně a odvahy zde bude třeba," lichotil ten mamlas a lidé se rozestoupili, aby udělali místo mému drahému, šťastni, že nikdo nevybral je. "Tak nám povězte svoje jméno a věk," vyzvídal principál. Přítel ochotně sdělil jméno svého kamaráda a přidal si pět let. Pak mu oflitrovaný mužík sdělil, že Orlí oko - to byl ten Indián, ho bude obtesávat noži. Vtáhli nás oba do stanu, kde jsme přetrpěli všechna vystoupení, jaké svět ještě neviděl. Vrcholem programu byl Indián se svým novým asistentem - mým zlatým chlapcem. I když se zdálo, že si Orlí oko přihnulo ohnivou vodou, docela mu to házení šlo, takže nakonec propustil mého drahouška bez zranění.

Venku jsem usoudila, že si musím dát něco na posilněnou a burčák na tohle bude slabý kalibr. Přítel se dožadoval také odměny za odvahu, že i on se musí posilnit. Byla jsem zvědavá, čím se posílí, když je abstinent, a opět jak jinak - překvapil. U stánku s cukrovinkami si zakoupil odporně barevné žužu, slepenou hroudu nějakých ořechů v cukru a velkého hnusně zeleného hada, do něhož se s chutí pustil.

Toho dne už jsem na burčák ani chuť neměla. Tato pouť byla poslední, co jsme absolvovali s mužem sami, další se už konala za přítomnosti naší dcerušky. A věru, potatila se, nejenže vyzkoušela všechny atrakce bez strachu, ale domů jsme vždycky odcházeli se zásobou sladkých, odporně barevných gumových hadů.


Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
zážitek na celý životSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
od Tebe milé počtení Smajlík Není nad to, když se dcera potatí Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
chodím jen na "labutě". Naposledy jsme létali na labutích v den, kdy jsme slavili 50 společných let.
Martinko, hezky jsi to napsala!SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Čtivý článeček.SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
a vtipne napísaný článok.
U nás je to naopak, ja mám rada kolotoče (aj keď na centrifúgu si netrúfam) a môjmu mužovi sa točí hlava už aj pri pohľade na obyčajnú detskú húpačku. A tak som ich vždy s naším synom aj krstniatkami, kým boli malí, absolvovala ja. Muža na také veci neťahám, bolo by to zbytočné. Kým sme nemali syna, chodila som na kolotoče so svokrou, ale tej raz prišlo veľmi zle, tak s kolotočmi skončila.
A na burčiak chodíme spolu, aj keď tento rok som bola sama, lebo manžel odmietol ísť domov z chaty. On má rád biely a ja červený a tak som nakoniec na chatu vliekla po fľaši z obidvoch.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Mašle