Pokus o zdravý, domácí chleba

V dnešní době, kdy se hodně vracíme ke starým časům, hodně slyším o domácím chlebu. Chleba jsem měla vždycky ráda, takový ještě teplý, kdy jsem oloupala kůrku, nebo jen tak, s máslem. A tak jsem se jednou rozhodla, že upeču domácí chleba.

Receptů je na internetu dost a tak jsem ho našla poměrně rychle. Začaly mé přípravy, ono totiž upéct chleba není až taková legrace. Tedy přesněji řečeno legrace to být může, ale alespoň v mém případě platilo, že oč víc bylo legrace během příprav, kdy jsem pročítala různé diskuze a sbírala zkušenosti od pekařek, které už chleba doma pečou, o to horší byl výsledek mého snažení.

Podle diskuzí jsem zjistila, že nejlepší by byl kváskový, ale na to jsem nebyla připravená. Naštěstí známá zrovna doma přiživovala kvásek a tak mi kousek dala a s tím i detailní návod jak na chleba. Poctivě jsem si kvásek rozdělila, vytvořila si zásoby do skleniček a uložila do lednice. 

Druhý a třetí den jsem kvásek poctivě přiživovala, dosypávala mouku, dolévala vodu a pozorovala, co se bude dít. Bohužel kvásek nekynul tak rychle, jak jsem předpokládala a tak jsem na kvásek málem zapomněla.  

Po týdnu jsem byla připravená s receptem a zachráněným kváskem a pustila jsem se do práce. Začala jsem vážit mouku, vlila kvásek, vodu, trochu osolila, přidala koření, řádně promíchala, ale pozor, ani ne do příliš lepivého, tuhého, nebo tekutého těsta. V návodě jsem se dostala na řádek - nechat kynout, teď jsem zpozorněla, kynutí trvá 6 hodin. Naštěstí je sobota a dneska jsme ještě posnídali chleba kupovaný. Čekala jsem, že chleba bude kynout nějak viditelně, měla jsem pocit, že se nic neděje. Po uběhlých hodinách jsem přece jen svůj výtvor vložila do trouby. Celé rodině jsem oznámila, že výborný chleba za chvilku bude. Manžel se moc netvářil, už zažil mé pokusy o zdravou stravu a vždy řekne, že vepřová, je vepřová.          

Chodila jsem chleba neustále kontrolovat okýnkem v troubě, až mi manžel poradil, ať si radši před troubu sednu, že se tak nenaběhám. Sledovala jsem chleba poctivě, ale najednou místo slibné vůně chleba se z trouby linula vůně spálená. Rychle jsem chleba z trouby vytáhla, ale místo krásně vonícího čerstvého chleba jsem z trouby vytáhla cosi, co svým tvarem a hlavně barvou připomínalo úplně něco jiného než chleba. Manžel, vida můj výtvor, se lekl, zda ho budu nutit to ochutnat. S dětmi jsem počítat nemoha, ty ho odmítly chutnat hned.   

Bohužel chleba byl opravdu nepoživatelný, kůrka tvrdá, téměř spálená a uvnitř téměř řídké těsto. Takže můj první chlebík putoval rovnou do koše. Zklamaná svým pokusem jsem recept založila a z lednice jsem zapomněla vyndat kvásek, který se bohužel po čase zkazil a já se již do dalšího pokusu o kváskový chléb nepustila. Přece jen mé snažení bylo trochu oceněno a já dostala domácí pekárnu. Bohužel i zde se můj pokus o zdravé žitné chleby nepovedl. 

Naštěstí mě zachránil recept na nezdravý, z bílé mouky. Tento recept vyšel, je podobný a chutná jako toustový chléb. Také musím na receptu ještě zapracovat, je výborný hned po upečení, bohužel, když zbyde, stává se z něj tvrdý oříšek, spíš ořech. Abych nevypadala jako nějaký nešika, peču poměrně často, hodně i z kynutého těsta, ale chleba ne a ne pokořit. Tak snad příště, nyní peču domácí rohlíky a v těch jsem úspěšná a daří se mi.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10