Pole plné hrachu

Kdo by neměl rád sladký, šťavnatý a chutný cukrový hrášek? Nejlepší je přímo ze záhonu nebo pole, rovnou do pusy. Za mého dětství bylo hrachu všude dost. Na poli za naším městem rostl poměrně pravidelně. Jako děti jsme se nemohli dočkat, až se na stoncích objeví první lusky s lákavou lahůdkou, a chodili jsme je loupit. Bylo to velké dobrodružství a často jsme si tuto lahůdku přinesli i domů pod tričkem. Maminky sice nadávaly, že se krást nemá, i je ale zlákala jejich sladká chuť. A tak hráškové hody patřily rok co rok k našim dětským kratochvílím.

Jednou šla na pole za město má sestra s ostatními kamarády beze mne. Já měla něco doma na práci, a tak mi slíbila, že mi lusky nasbírá. Jaké bylo ale naše překvapení, když za necelou hodinku přiběhla mladší sestra bledá a vyděšená bez hrášku. Nemohla popadnout dech, nemohla promluvit. Maminka ji trochu uklidnila, aby z ní vytáhla, co se vlastně stalo. Vypadalo to minimálně na to, že sestra byla svědkem vraždy. A nebyli jsme daleko od pravdy.

„Tomášek je mrtvý,“ vykoktala sestra ze sebe po pár minutách.

„Tomášek? Jaký Tomášek?“ ptala se maminka.

Tomášek byl sousedovic syn. Byl o rok mladší než já, a chodíval na pole také s námi.

Ten den, kdy děti v poli objevily údajně mrtvého Tomáška, se seběhlo mezi hrách celé sídliště. Tomášek ležel mezi hrachem a vážně vypadal jako bez života. Později se ukázalo, že Tomášek se jen přejedl hrachem a v poli usnul.

Občas na pole za město vyseli i kukuřici. Ani ta nezůstala bez povšimnutí a my děti jsme vyrážely na zlodějnu. Zkoušeli to také se slunečnicí. Vyloupávat semínka z krásných žlutých květů nás ale také bavilo.

A to vše trvalo až do chvíle, kdy na pole zavítala rozmazlená Leona. Leonka byla jedináček a nikdo ji moc neměl rád. Proto jsme ji nikdy ani na náš lup nebrali. Přesto se o našich výletech dozvěděla a na pole začala chodit taky. Jednou si ale strčila z nějakého důvodu, nikdo neví proč, jednu kuličku hrášku do nosu. Nemohla ji vytáhnout, a tak ji tam nechala. Nikomu o tom ale neřekla. Po pár dnech začala mít velké problémy. Hrášek jí v nose začal klíčit a Leona musela k odborníkovi. Na ORL jí sice od počínající rostlinky pomohli, její maminka to ale nechtěla jen tak nechat. Stěžovala si tak dlouho, že pole za městem je pro děti nebezpečné, až místo hrachu, kukuřice a slunečnic vysadili na pole řepku. Tu si snad rozmazlený jedináček do nosu ani jiných tělesných otvorů nestrčí. A nám dětem ubyl jeden koníček.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10