Pravidla hydratace v zimě

Místnosti s ústředním topením nebo klimatizací, kde je vlhkost vzduchu okolo 25 %, i zimní mrazivé počasí běžně znamenají sušší vzduch. Čím chladnější počasí a nižší vlhkost v místnosti, tím větší potřeba tekutin. Vhodným nápojem je voda, ale často, hlavně v případě ztrát pocením a odpařováním z povrchu těla, potřebujeme vodu s vyváženým obsahem minerálních látek.

Hospodaření organizmu s vodou významně ovlivňuje prostředí a vykonávaná činnost. Důležitou úlohu má vlhkost vzduchu, která působí na odpařování vody z plic a z povrchu těla. Optimální vlhkost prostředí je mezi 50 a 60 %. Obvyklá vlhkost v místnostech s ústředním topením nebo klimatizací je však pouze 20–25 %. V takovém prostředí se z povrchu těla odpařuje podstatně více vody.

Příliš vytopené místnosti s ústředním topením nebo místnosti klimatizované jsou obecně sušší a potřeba tekutin výrazně stoupá. Pokud činnosti v suchém prostředí vyžadují větší pohybovou aktivitu nebo delší mluvení (například učitelé), potřeba tekutin dále stoupá (na vrub prostředí o 1 l za pracovní dobu, u mluvčích o 2 l).

Denní příjem a výdej tekutin by měl být v rovnováze. Nejjednodušším ukazatelem vodní bilance je barva moči. V případě dobré hydratace organizmu je moč čirá, světle žlutá, zatímco tmavě žlutá moč je známkou dehydratace. Tekutiny získává tělo především v nápojích a pak v potravě. Při ztrátách vody (v potu, moči, stolici) dochází také ke ztrátám minerálních látek, které řídí rozložení tekutin v těle. Minerální látky je proto potřeba doplňovat. Pro každodenní konzumaci se hodí slabě nebo středně mineralizovaná voda s nízkým obsahem sodíku a vyváženým poměrem minerálních látek. Výhodný je obsah životně důležitých minerálních látek (draslík, hořčík, vápník) v dobře dostupné formě, které lidské tělo dokáže lehce vstřebat a využít.

Správná hydratace organizmu je jednou ze základních podmínek i kvalitního fyzického výkonu. Při ztrátě tekutin na úrovni 1 % tělesné hmotnosti začíná klesat výkonnost, soustředěnost nebo motivace, mohou se objevovat svalové křeče. Při ztrátě tekutin na úrovni 2 % klesá výkon už o 20 %. Při 5 % dehydrataci hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Zimní měsíce jsou specifické v tom, že subjektivně nepociťujeme potřebu pít, přestože tekutiny ztrácíme také. Pracující svaly stále produkují odpadní teplo, kterého se musí zbavit pocením, stále při aktivním pohybu více dýcháme, což způsobuje další ztráty tekutin.

Zimní měsíce jsou spojeny také s celou řadou společenských událostí (plesy, party, taneční), které se sice nekonají v chladném prostředí, zato obvykle v prostředí s vyšší teplotou a sušším vzduchem. „Vyšší teplota, suchý vzduch, pohyb a konzumace alkoholických nápojů kladou vyšší požadavky na kvalitní pitný režim. Proto nesmíme zapomínat dostatečně pít, nejlépe čistou vodu nebo ještě lépe přírodní minerální vodu s vyváženým poměrem minerálních látek, které naše tělo nezatíží, ale vzpruží. Následky bujarých veselic totiž organizmus zvládne mnohem lépe, když bude dostatečně hydratovaný,“ radí Ing. Havlíček.