Pravnouček

Sláva! Jsem praděda! To jsem mohl zvolat před pár týdny, kdy se mému vnukovi a jeho přítelkyni narodil krásný zdravý kluk, můj první pravnouček.

Když malého Honzíka s jeho maminkou Janou pustili z porodnice domů, všichni jsme byli z miminka nadšení. Byl to krásný pocit až do chvíle, kdy Jana ztratila mléko a nemohla svého chlapečka kojit. Měla sice v již připravené výbavičce pro miminko i kojeneckou lahvičku, ta ale malému neseděla. Nedokázal z ní pít a později se přišlo na to, že má alergii na dudlík na lahvi. Potřeboval jinou lahev s jiným dudlíkem. A tak se Jana vypravila do obchodu. Bohužel, v supermarketu nepochodila. I savička byla mezi zakázaným zbožím. Jiná maminka se marně snažila koupit chrastítko pro malou holčičku.

„Tak si pomůžu lahvičkou s rýží, ta taky chřestí,“ rezignovala nakonec cizí maminka. Jana chvilku uvažovala, čím ona nahradí krmicí lahvičku s dudlíkem. Přece nebude miminko krmit tak, že mléko nalije do sáčku a ustřihne jeho cíp, tak jako se zdobí občas medové perníčky?

A tak koupila alespoň plenky, než i ty vláda zakáže prodávat. Kamarádka jí poradila lékárnu. Vypravila se tam, ale ani v lékárně jí krmicí lahvičku neprodali, ač jich měli spoustu. Vydala se do několika lékáren, opět bezúspěšně. Když procházela tržnicí, mladá Vietnamka jí ochotně nabízela lahvičky, které jinde nemohla koupit. K těm ale Jana neměla důvěru.

A jak to nakonec dopadlo?

Jana krmí malého Honzíka starou lahvičkou, kterou jí darovala kamarádka po své dcerce. Malý je spokojený a vůbec netuší, jaké měla jeho maminka problémy s tím, aby ho vůbec nakrmila, zatímco alkoholici si v každém obchodě i supermarketu klidně koupí svou tekutou meducínu. Nikdo jim ji nezakáže, je pro ně přece důležitá.

A tak jen doufám, že než můj pravnuk bude běhat, otevře se i obuv. Nějak si totiž neumím představit, jak capká v ponožkách po chodnících. Oblečky na nějakou dobu dopředu Jana a můj vnuk mají, botičky ale kupovat během těhotenství si netroufli. Snad až se narodí další dítě do naší rodiny, náš svět už zase bude v pořádku. Lidé se nebudou bát s někým promluvit, podat si ruku, zazpívat si a setkat se v restauraci. A bude zase krásně.

Svehlava - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete