Přetočený tachometr

Prohlédla jsem si také stránky útulků v blízkém okolí i vzdálenějších místech. Tam ale byli většinou psi velcí, staří a týraní. Chtěla jsem psa, který by neměl zlé zážitky s člověkem.

Zdálo se, že vytouženého pejska nenajdu. Pak mě ale napadla adopce psa. Pečlivě jsem si pročítala nabídky. Většina adopčních smluv měla v sobě zakotvenu nutnost kastrace psa. Já jsem docela proti tomuto zákroku. Změní to povahu psa, a také to není zrovna levná záležitost. Své dva psy, které jsem měla postupně po sobě, jsem kastrované neměla. Ve městě to není takový problém psa uhlídat jako na vesnici. Nakonec jsem dostala kontakt na paní, která zajišťuje adopci psů ze Slovenska. Nebudeme si nic namlouvat, poslední dobou je toho dost v televizi. Tam se nekontrolovaně množí psi v převážně romských osadách, jsou často týraní, nalezeni někde v pytli v lese, nebo uvázaní u stromu. Nezaslouží si ale právě tito pejsci novou šanci na život? 

S paní jsem se spojila, vysvětlila jí, co přesně požaduji, zaslala pár fotografií mých předchozích pejsků a kladla jsem důraz na to, že chci samce, a štěně. Paní mi nabídla pár větších pejsků a nakonec přihodila nabídku malého německého špice. Když mi poslala jeho fotografii, okamžitě jsem se zamilovala. Podle fotky to nebyl naprosto čistý špic, to mi ale nevadilo. Občanské sdružení, které zprostředkovávalo adopci, navíc nevyžadovalo kastraci. Pejsek na mě sice nepůsobil přímo jako štěňátko, v pase měl ale uvedeno, že nemá ani pět měsíců. A tak jsme se dohodly. Ani adopční poplatek nebyl zcela zanedbatelný, já už ale byla zamilovaná do milého psího kukuče.

Byl před námi ale wellness pobyt, na který jsme se s přítelem moc těšili. Nebyl ale problém, aby nám paní pejska přivezla v den opuštění hotelu přímo na dovolenou, protože při návratu projížděla přes město, kde jsme pobyt měli zamluvený. Proto jsem si špice bez vědomí svých rodičů zarezervovala. Taťka vždy hlídal mého Beníčka a před ním i Dastíka, když jsem se mu nemohla věnovat. Nyní má ale už 81 let a věděla jsem, že bude proti psovi. Věděla jsem ale velmi dobře, že psy miluje, žádného z předchozích psů nechtěl a do obou se zamiloval.  No a tak jsem ho obešla a pes měl být překvapením, na které si snad časem zvykne.

Wellness pobyt jsme si užili a v den, kdy jsme odevzdali klíče od hotelového pokoje, jsme trávili čas ještě v saunovém světě. Netrpělivě jsem hlídala telefon, kdy paní dorazí. Konečně přišla zpráva, a tak jsme ukončili saunování a před hotelem jsme čekali na psí poklad.

Paní mi přivezla pejska v přepravce úplně vystrašeného. Byl v ní uvězněn ještě s jedním štěnětem, které si objednal zase někdo jiný. Při prvním otevření přepravky se ale pejsek tlačil, aby byl první, koho pohladíme. Po zaplacení a podepsání adopční smlouvy nám byl vyhublý, vystrašený a zmatený uzlíček předán společně s pasem a ostatními doklady.

Myslela jsem si, že to bude těžké tento vystrašený uzlík naučit cokoli. Pejsek, který dostal jméno Rony, se bál naprosto všeho. Neuměl se venčit, kousat, neuměl chodit na vodítku, bál se vcházet do dveří, navíc byl extrémně vyhublý.

Dnes je to týden, co Ronyho mám. Dělá neskutečné pokroky. Během tří dní se naučil venčit venku, chodit na vodítku a pomaličku kousat piškoty i malé granulky. A tak jsme mohli jeho jídelníček obohatit, protože do té doby snědl jen sýry, tvarohy, jogurty a psí kapsičky. Získala jsem si jeho důvěru, Rony sleduje každý můj krok a už spí uvolněně na zádech a také chrápe. Dnes navíc poprvé zvedl při venčení nožku a už dva dny chodí i bez vodítka. Pořádně si mě hlídá, abych se mu neztratila. Už totiž pochopil, kde je mu dobře a kde ho milují.

Ještě jedno překvapení mě čekalo u veterináře, když jsem Ronymu šla nechat zastřihnout drápky. Z kotce, který jediný znal, je měl šíleně přerostlé. Veterinář se mě zeptal, kdy se pejsek narodil. Když jsem mu po pravdě řekla, že v pase má uvedeno 1. dubna, veterinář se mě ptal kterého roku. Já tušila, že na štěně pejsek nevypadá. Chtěla jsem ale věřit, že v takových věcech se nelže. Podle veterináře mám asi ročního klučíka.

 „Chtěli jste štěně, tak z něj udělali štěně,“ prohodil veterinář, který prý takové podfuky zná.

Já už ale byla zamilovaná, Rony má milou a přátelskou povahu, a tak mě ani fakt, že jsme koupili, jak se vyjádřil můj přítel, poněkud „přetočený tachometr“ na mém vztahu k mému novému pejskovi nic nezměnil. Jen když Rony malinko zlobí, používám výraz „přetočený tachometr“ pro oslovení mého nového chlupatého mazlíka. A doufám, že mi bude dělat jen a jen radost.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10