Příběh Kláry – Dělala jsem mu radost

Bavilo mě to, rozuměli jsme si, povídali si, věřila jsem mu a udělala, co chtěl. Dělala jsem mu radost

Klárce bylo jedenáct, když se jí v životě přihodilo něco, co jí život změnilo. Byla to mladá veselá dáma, měla hodně kamarádek, ráda chodila do školy, učila se, měla ráda rodiče, povídala si s nimi, hráli si. V podstatě od malička vyrůstala s moderními technologiemi – tabletem, mobilem, počítačem. Už jako malinká uměla tyto přístroje ovládat a nepřišlo jí to nijak složité. Byla to běžná součást jejího života a tak na to i pohlížela. Maminka jí pouštěla na počítači pohádky, na tabletu hrála hry a občas mluvila s tatínkem mobilem, nebo na tabletu, tam se i viděli na videu. Nikdy nepřemýšlela nad tím, že by je neměla a ani nemusela přemýšlet nad tím, jak je ovládat, prostě už to uměla.

Odbornice radí: Mluvte se svými dětmi o internetu, počítačích, o kladech i záporech moderních technologií. Buďte otevření, jedině tak můžete čekat otevřenost i od dětí. Nastudujte si základní pojmy týkající se počítačů, nastudujte si i negativní případy. Jedině tak můžete včas zareagovat na problémovou situaci.

Klárka chodila do školy, po škole byla venku s kamarádkami, chodila na tancování a malování. Byla šikovná. Když přišla domů, udělala si úkoly, většinou na počítači. Postupem doby seděla u počítače déle a déle. Jako správný zvědavý průzkumník objevila na počítači daleko víc možností, než jen, že se tam dají psát úkoly.

Rodiče jí u počítače nijak neomezovali. Uměla s ním pracovat a zabavila se s ním. Počítačům sami moc nerozuměli. Většinou jen hledali něco na internetu, nebo posílali poštu. Něco jako sociální sítě, chat, sdílení a podobně jim moc neříkalo. Vídali to sice v televizi, ale oni sami to neznali, tak to nebyl jejich problém. Navíc Klárka přece s počítačem umí.

Odbornice radí:  Existují programy, které dokážou monitorovat veškerou aktivitu na počítači, tabletu či chytrém telefonu. Často se označují jako Keyloggery, protože jejich primární činností je zaznamenávání stisknutých kláves. Jejich možnosti jsou ale mnohem širší. Dokážou zaznamenávat navštívené weby, spuštěné programy, dobu strávenou u počítače či v pravidelných intervalech pořizovat snímky obrazovky. Tyto údaje pak mohou být odesílány například prostřednictvím emailu rodičům s přehlednými výpisy a statistikami. Podobné funkce nabízejí i aplikace pro mobilní zařízení.

Najednou Klárka sedávala u počítače více a déle. Do školy už nechodila s takovým nadšení, nehrnula se ke kamarádkám za každou cenu. Rodiče to přikládali věku, že sama musí zjistit, co ji baví a co chce. A navíc, Klárka jim přece říkala, že se nic neděje. Na internetu hledá věci do školy a povídá si s kamarádkami. Všechny děti to tak přeci dneska dělají. Věřili jí.

Odbornice radí: Mějte počítač v místnosti, kde se setkává rodina, kde je vidět na dítě, jak se u počítače chová, co dělá. Mladší děti by měli internet používat pod dohledem a s pomocí dospělých. Existují také možnosti, jak přímo zabezpečit počítač – zablokovat nevhodné stránky, hlídat stránky s nevhodným obsahem, nebo nevhodnými slovy. Existuje i software, který sleduje, co se na počítači děla, lze tak vysledovat nejen, co dělalo vaše dítě, ale i to, kdo byl na druhé straně. V případě odhalení kriminálního chování je ale potřeba přivolat policii, která si může zjistit totožnost daného člověka a podle doložených důkazů ho obvinit.

Nebylo to ale tak jednoduché, jak Klára rodičům řekla. Tehdy ještě ani ona nevěděla, jak moc to celé bylo nebezpečné. Založila si profil na sociální síti, i když jí bylo jen 11 let. Nikdo to nekontroloval. Klárka se cítila jako velká, už měla svůj profil na sociální síti. Pomalu si přidávala mezi přátele své kamarádky a další spolužáky, i ty starší. Ze začátku se opravdu online stýkala jen se svými kamarádkami. Chatovaly, posílali si obrázky, fotky, hrály hry. V honbě za počtem přátel se ale začala seznamovat i cizími lidmi. Jednoho dne si Klárku chtěl mezi přátele přidat kluk. Bylo mu 13, na fotce vypadal hezky, tak proč si ho nepřidat. Začali si psát. Povídali si dlouho, o všem možném, vypadal jako milý kluk. Rozuměli si a on začínal mít na Kláru velký vliv. Měla ho ráda, věřila mu a chtěla mu dělat radost. Začali si i volat přes internet. Komunikace najednou zabírala veškerý volný čas. Ze školy se těšila domů, až bude moct k počítači. O ostatní neměla zájem.

Odbornice radí: Jakmile se dítě začne jakkoli divně chovat, měli by si s dítětem rodiče promluvit. Ideálně dospět do fáze, kdy se dítě svěří. Proto je nejlepší mluvit o všech možnostech, i negativních, od začátku. Dítě pak nebude mít takový strach se svěřit. V případě využití softwarových opatření se lze do počítače podívat, co se děje. Neznamená to špehovat dítě každý den a číst si, co kde píše. Jde spíš o to sledovat, jaké stránky navštěvuje, kde se pohybuje a s kým komunikuje. Pokud pak rodiče zjistí něco divného, mohou si o tom s dítětem promluvit, nebo se mohou obrátit na odborníky, kteří jim v takové situaci poradí.

Rodiče si mysleli, že jde o problém ve škole. Chtěli o tom s Klárou mluvit, ale řekla jen, že se nic neděje, je jen unavená. Uvěřili. Klárka ale byla pořád smutnější. Rodičům to nedalo, a když byla Klára pryč, podívali se do počítače. Nemohli uvěřit, co našli. Útržky konverzací, dlouhý seznam hovorů s někým, poslané fotky, videa. Na všem Klára. Našli jí na fotkách v hrozných polohách, nahou, dělala věci, které ani nemohli pochopit. Nerozuměli tomu. Chtěli ale dceru ochránit, tak se obrátili na policii. Tohle opravdu nebylo normální.

Policie prohledala počítač a ze záznamů zjistila, o koho se jednalo. Nebylo mu 13, ale skoro 30 let. Navíc Klára nebyla první, ani jediná, se kterou si takto „povídal“. Zásah rodičů ale pomohl toho člověka najít a usvědčit.

S dětmi si nejdříve povídal, skamarádil se s nimi a pomalu je začal ovlivňovat. Věděl jak na ně. Až byl jeho vliv silný natolik, že děti udělaly, co chtěl. Jakým způsobem to dělal, se policie nedozvěděla. Sám se nepřiznal. Měl ale takový vliv, že pro něj Klára dělala cokoli. Chtěl, aby se fotila, aby se svlékala a fotila, pak také aby se u toho natáčela a nakonec se svlékala před online kamerou a dělala věci, které on chtěl, aby dělala. A ona je udělala.

Odbornice radí: Díky softwaru nainstalovanému na počítači bylo možné zaznamenat činnost pachatele. Bez něho by jistě Klárku nutil vše ihned mazat, nezanechávat historii, aby neexistovaly jakékoli důkazy. Ale existují softwarová řešení, která počítač jednak chrání před viry, ale i sledují, co se kde děje, aby se vše pak dalo dohledat.

Byl to pro všechny obrovský šok. Šrámy na duši byly obrovské. Teď je Klárce skoro 12 a pořád se z toho ještě pořádně nedostala. Pořád je mlčenlivá, straní se, přemýšlí. Asi pořádně neví, jak se s tím vypořádat. Byla to veselá malá holčička, ze které se stala zadumaná mladá dáma. Vyrostla moc rychle.

Odbornice radí: Nejčastějším řešením je blokování nevhodných internetových stránek na základě jejich adres a klíčových slov. Toho lze poměrně snadno docílit například pomocí vlastního DNS serveru, který má za úkol překládat internetové adresy na IP adresy. U takového serveru lze snadno nastavit okruhy blokovaných stránek, obsahujících například pornografii, násilí, sociální sítě, vulgární výrazy a podobně. Nastavení takovéto služby často spočívá jen v registraci na příslušné stránce poskytující tuto služby a drobné změně nastavení domácího routeru. Další možností je pak instalace bezpečnostního softwaru na konkrétní zařízení, ať už počítač, tablet, či chytrý telefon.