Konec prokrastinace. Název této knížky se zdá být krkolomný, ale jen na začátku. Dostala jsem tuto malou knížku nedávno. Že bych byla tak líná? Co si o tom mám myslet? Prokrastinace je název pro neustálé oddalování řešených problémů a povinností. Našla jsem vysvětlení, že jde o současný problém mnoha lidí, kteří přijímají velké množství informací a nemohou se rozhodnout, co by bylo nejlepší.

Nejsem si jista, jak moc by bylo popisování metod, které pomáhají řešit tento problém, kradením autorských práv. Proto s nadšením popíšu, jak tato kniha ovlivnila mě. Po přečtení knížky jsem si na www stránkách vytiskla dotazníky a vyplnila je. Na nástěnku nad stolem jsem si přišpendlila 2 listy. 8. ledna jsem si začala zapisovat a malovat barevné puntíky za to, že jsem splnila své drobné úkoly. Každý den, když nejsem 12 hodin v práci, cvičím 3 Pozdravy slunci, 15 min si opakuji němčinu, 15 min čtu odbornou literaturu a hodinu čtu, co mě baví, dobrou knížku. Jsou to malé drobné úkoly, které mě nijak nezatěžují a dají se hladce zvládnout.

Dlouho jsem se trápila tím, že po celodenních službách jsem vyčerpaná tak, že se nemohu na nic soustředit. Hodinová výuka v kurzu jednou za čas byla pro mě utrpením. Nemám pravidelné volno jako ostatní, nemohu na sobě nijak pracovat, nikam pravidelně chodit. Po necelých dvou měsících mohu konstatovat, že díky malým, ale pravidelným chvilkám jsem udělala dost velký kus práce. Cítím to na sobě. Občas se mi stává, že večer se mi už do čtení nechce. Podívám se na nástěnku a jdu na to. Za ten puntík to stojí. Když jsem se dopuntíkovala až do dneška, přece si to nezkazím. Pár minut uběhne jak voda. Mám před sebou ještě druhý list. Každý den napíšu jen pár slov, co pozitivního se mi podařilo. Někdy to není tak jednoduché...

Poslední den v měsíci se těším na schůzku sama se sebou. Naplánuji si nové úkoly. Už teď vidím, že mi němčina naskakuje mnohem rychleji, v duchu si tvořím jednoduché věty. Mám nové myšlenky a nápady k přednášce pro zdravotní sestry. Moje záda jsou na tom o něco lépe, neuhýbám bolesti. Díky větší slovní zásobě ze čtení mohu realističtěji snít o tom, že budu psát pro lidi a že těm lidem budu dělat radost. Je velká řada knížek pro osobní rozvoj člověka, ale takto perfektně zpracovanou knihu s univerzálními metodami pro všechny lidi, jsem ještě nečetla. Díky za ni. Každý jsme jiný. A je to tak dobře. Mnozí jsou sami se sebou spokojeni a moc jim to přeji. Těm ostatním bych Konec prokrastinace ráda doporučila. Zkusit to mohou už jen pro tu radost ze zkoušení. A o radost ze života přece jde. No ne?