Rande

Občanku mám v ruce každou chvilku, protože musím potvrzovat přijetí různých dodávek a pošťák si opisuje její číslo. Dělám to tak automaticky, že ani nevěnuji pozornost údajům na ní. V úterý mi volal kurýr, že veze velkou krabici a tak jsem mu šla naproti před dům. Asi se někde zdržel, protože tu stojím už docela dlouho před dveřmi a občanku žmoulám v ruce. Podívala jsem se na už starou fotku a vtom jsem si všimla údaje: platnost do... No těpic, za chvíli bude neplatná a já nemám tak ráda to vyřizování nových dokladů.

Už ani neřeším fotky, dávno jsem se přestala zabývat významem slova fotogenická a spokojila se jen s tím, že jsem snad k poznání. S mužem jsme si tenkrát nechali dělat občanky současně, takže mu zanedlouho propadne taky. Ještě že se ten kurýr zdržel a všimla jsem si toho, jinak bych to nejspíš prošvihla.  

Na internetu jsem našla co a jak je třeba k vyřízení na úřadě a za týden jsme tam jeli autem a spojili cestu s větším nákupem. Oblékla jsem si kostým s halenkou a abych trochu vypadala, zasponkovala jsem si na hlavu příčes. Měl barvu jako moje vlasy a vypadal docela přirozeně. Fotografka na úřadě mě otáčela na židli a štelovala správné světlo, výsledkem bylo, že hodinová práce na mé hlavě nebyla vůbec vidět. No co se dá dělat, fotky nic moc, ale jak jsem říkala, už to neřeším, tak budu za hezkou alespoň na nákupu.

Nakoupili jsme zásoby a jeli domů. Cesta byla špatná, kolony aut a při popojíždění u křižovatky byla nehoda a další kolona. Otočili jsme to a jeli přes nedalekou vesnici. U vísky jsme viděli odbočku na cestičku a les. Manžel na mě mrknul a povídá: „Co říkáš, že bych to tamhle zaparkoval?“ Jeho záblesk v oku jsem si vyložila jako pozvání na romantickou procházku či rande. Napadlo mě, že taky udělal své kostýmek a nový účes a chce mi dát najevo, že mi to sekne.
Kývla jsem a manžel vjel na lesní cestu a u lesíka zastavil. Když jsem se k němu natahovala k polibku, tak se mě zeptal: „Máme v kufru košík na houby?“... „Na co prosím tě košík, ty jsi chtěl teď jít na houby?“ povídám. A on: „A cos myslela, vždyť právě rostou, ne?“                
Jak jsem stará, tak jsem naivní, asi moc koukám na filmy a zapomínám, že chlapi koukaj spíš na fotbal a tam žádná romantika není. Vůbec ho nenapadlo, že v sukni a lodičkách je divné houbařit. Ale aby neřekl, tak jsem vystoupila a hledala houby s ním. Podpatky jsem zapichovala až do poloviny do mechu, jak pod mou vahou měkký terén odolával. Našli jsme pár kozáků a hříbků, na smaženici to stačilo. V jednu chvíli jsem se sklonila pro lesklou žlutou hlavičku klouzka, když vtom mě něco chytilo za vlasy. Moje příčesová ozdoba mně přidala asi 10 cm na výšce a já neuměla odhadnout prostor. Vlasy se mi zamotaly do roští a já v podřepu držela houby a nemohla vstát. Jak jsem se chtěla vymotat, sponky z příčesu se mi zapichovaly do uší a do krku. Když se mi konečně podařilo zbytek vlasů vyndat z jehličí, měla jsem houbaření právě dost. Vrátila jsem se zpátky do auta a čekala na muže.

Nasbíral skoro půl košíku a měl radost, zato já byla zničená. Zabouchla jsem dveře u auta a už se těšila domů. Musela jsem po tom karambolu s příčesem vypadat komicky, protože se manžel při pohledu na mé vlasy smál. Sklopila jsem zrcátko na stínítku a vidím, že jsem si příčes v tom rozčilení přibouchla do dveří a prameny vlasů visí mezi střechou a okénkem a na hlavě mi zbyly jen ohnuté pinetky. No a takhle to dopadá, když chce baba randit v přírodě.