Rita

Říká se, že špatný začátek věští dobrý a dlouhý průběh. Myslím, že toto platí i o Ritě, fence mé kamarádky.

Než se narodila, rodina vůbec nevěděla, že je fena březí. Zjistili to až ve chvíli, kdy se nedalo nic dělat a bylo těsně před porodem. Byla to čtyři krásná štěňátka. Rodina o štěňata moc nestála. Když už byla na světě, umístila je v krabici na balkon. Jedno ze štěňat, byla to fenka, vypadlo. Bylo ještě malé a teprve se rozkoukávalo.

Když to majitel zjistil, myslel si, že štěně nežije. Balkon byl sice v přízemí, ale z pohledu dolů to vypadalo, že se štěňátko nehýbá. Místo aby ihned šel ven a podíval se na štěňátko, nechal ho tam ležet. Štěně našel muž, který si ho nemohl nechat. Pracoval celé dny a pes by u něj byl chudák. Dal ho trochu dohromady, koupil mu dokonce instantní mléko pro štěňata, a daroval pejska známé. Té se pejsek líbil a tvrdila, že se o něj dobře postará. Její muž ale psa nechtěl a ona ho nechtěla vracet zpět. O štěně projevila zájem ošuntělá žena, a tak jí ho dala. Netušila ovšem, že žena je bez domova. Přinesla štěně mezi bezdomovce. Ti si chtěli pejska upéct a sníst

Ženě ale bylo líto pejska, a protože věděla, že nemá prostředky na jeho péči, sebrala štěňátko a nabízela ho za úplatu lidem na ulici. Nikdo ho nechtěl. Bylo to ještě štěně, které mělo být u feny. Až malý kluk, který si dlouho pejska přál, projevil zájem o fenečku. Žena na ulici chtěla ale na zvířátku vydělat. Kluk jí dal část z kapesného, které dostal od rodičů, a pejska si odnesl domů. Rodiče ale psa nechtěli a přikázali klukovi, aby ho vrátil tam, kde ho sebral. Nepostarali se ani tak, že by sami odvezli pejska do útulku. Klučík se ale nechtěl pejska vzdát. Odnesl ho na opuštěné staveniště. Tam si pejska schoval v chatrči, která sloužila dělníkům. Stavba se přerušila, vše zůstalo rozdělané a bouda opuštěná. Malý kluk tam svému pejskovi nosil zbytky jídla, dal mu tam i vodu. Je samozřejmé, že štěňátko trpělo. Nemělo to, co potřebovalo a bylo samo. Jeho nářek jednoho dne přilákal dva snědší kluky. Pes se jim líbil, a tak si ho vzali domů jako hračku. Jejich rodičům to bylo jedno. Rodina měla pět dětí a nebohé štěňátko posloužilo místo plyšáka. Živeno bylo zbytky, strádalo. Když děti pejsek omrzel, vyhodili nebohého pejska na ulici. Tam ho teprve našel náhodně procházející muž. Sám měl doma dva psy, a tak štěňátko odnesl do útulku.

V útulku se o něj postarali a poskytli fence to, co potřebovala. V té chvíli mé kamarádce zemřela fenka a ona se vypravila do útulku podívat se, jestli nenajde její náhradnici. Když slyšela, co malé štěně zažilo, okamžitě se pro něj rozhodla, ačkoli původně šla pro úplně jiného pejska. Její původní pes byl větší a ke stáří s ním měla starosti. Trpěl na klouby a byl málo pohyblivý a ona ho nosila do schodů a péče pro ni byla dost náročná. Proto si původně šla pro menšího pejska, ale domů se vrátila s Ritou.

Rita, kříženec australského ovčáka, byl ale velmi chytrý pejsek. Ač měl šílený začátek a putoval z ruky do ruky a nikde mu neposkytli dobrou péči, až v útulku se dočkal odborného zacházení, dostal se do rukou mé kamarádky a stal se skutečným rodinným miláčkem. Milovaná Rituška dostala svou vlastní postel, měla kvalitní stravu a pravidelný pohyb. Ale hlavní bylo, že jí kamarádka poskytla moc a moc lásky! Věnovala se jí každou volnou chvilku, jedna bez druhé neudělaly ani krok. Rituška byla učenlivá a vracela své paní její péči oddaností a svou psí láskou. Ty dvě spolu hodně cestovaly a Rita kamarádku doprovázela také při sportu. Běhaly spolu, chodily na výšlapy a v létě plavaly v přehradě.

Rita se dožila na svou velikost úctyhodného věku. Zemřela, když jí bylo něco málo přes sedmnáct let. Byla už slepá, hluchá a špatně chodila, ale až do svého odchodu z našeho světa věděla, že ji má její panička ráda.

Po Ritě si zatím kamarádka nepořídila dalšího psa. Prý to ještě hodně bolí. Kdyby ale opět psa pořizovala, volila by prý jen australana. Natolik to byl výjimečný pes.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10