Mé důležité životní a promyšlené rozhodnutí

Když jsem se rozhodovala, jestli mám začít chovat boloňské pejsky, měla jsem samozřejmě spoustu otázek, na které jsem si většinou musela sama odpovědět. Tou snad nejpodstatnější otázkou bylo, zda až budu mít štěňátka, jestli se prodají. V době, kdy je dost velká nezaměstnanost, kdy spousta lidí pomalu nemá ani na ty základní potřeby, se mně odpověď nehledala snadno.

Ale jen díky ostatním chovatelkám, a zejména těch, kteří toto plemeno chovají dlouhodobě a nemají většinou problémy s prodejem, jsem do chovu nakonec šla a vůbec toho zatím nelituji.

Ale než člověk začne chovat, musí se na to řádně připravit. Důležité je získat informace, co vše chov obnáší, aby až budou štěňátka se jim dostalo všeho, co potřebují. Pro chov pejsků s PP je důležité si nechat zaregistrovat chovnou stanici. Její název Vám nikdo nepřidělí, její název si musí každý vymyslet sám. Na žádanku o registraci se píše celkem 6 návrhů názvů CHS, a na první místo se dává ten návrh, který byste chtěli mít nejraději.  A tak jsem vymýšlela a vymýšlela a nakonec těch 6 návrhů napsala. Jediným mým kritériem bylo, že název CHS musí mít ve svém názvu město, v němž žiji. A tak ve všech 6 návrzích toto město nechybělo. Když mně došel certifikát  z ČMKU, kam se žádanky o registraci posílají, měla jsem velkou radost, neboť to, co jsem měla napsáno na první pozici, vyšlo.

Tak a to byl ten první a nejdůležitější krok, neboť je to prakticky bydliště, které se pak píše do PP. A z mého názvu je pak všem jasné, kde se asi  štěňátka nachází, ze kterého kraje či města jsou. Nejsem zastáncem různých cizojazyčných nicneříkajících názvů chovných stanic. Žiji v České republice, za kterou já se nestydím a proto jsem chtěla český název. A stejné tak je to potom se jmény štěňátek.

Dalšími kroky, které je nutné udělat, když se začíná s chovem, je třeba si obstarat než se štěňátka narodí také hygienické potřeby, jako jsou jednorázové podložky pod fenu při porodu a poté i pro štěňátka. Tyto podložky se pak lehce vymění za čisté. Štěňátka jsou pak voňavá, v suchu, čistá a je radost je sledovat. Nutné je také si připravit pean na pupeční šňůru, desinfekční prostředek, aby se zamezilo nějaké infekci, vitamíny pro fenu, a pak něco, čím se označí jednotlivá štěňátka. Někdo používá různobarevné mašličky a jiný lak na nehty různých barev, což je můj případ. Mašličky jsem zamítla z toho důvodu, že se drápky může některé štěňátko zachytnout a může dojít i k udušení. Lakem na nehty natřu špičky ocásků, vydrží na nich dlouho a nehrozí žádné nebezpečí. Tento způsob se mně osvědčil, a tak moje štěňátka s různobarevnými konci ocásků vypadala i komicky.

A velmi důležitou věcí je mít přichystané něco, kde fena bude rodit a kde budou bydlet novorozená štěňátka. Tím nejlepším řešením je nechat si udělat dřevěnou tzv. porodnici  se zasouvacími dvířky. Dokud mají štěňátka 1 měsíc, dvířka netřeba vytahovat. Ale až začnou chodit, tak chtějí mimo tento vymezený prostor a bedýnku hned tak nepřeskočí.

Prvotní investice jsou dost velké, ale i přesto svého rozhodnutí chovat nelituji - spíše naopak. Tím spíše toho nelituji, když z mého prvního vrhu je už jedna fenečka, prodaná na Slovensko, slovenskou Junioršampionkou, což pak dělá jméno té CHS, kde se narodila. A z mého druhého vrhu začínají svou výstavní kariéru hned 3 štěňátka, která si zatím na každé výstavě stála velmi dobře. A toto je velká motivace, proč to dělat, proč chovat toto tak úžasné a krásné plemeno.  Nikdy jsem si nemyslela, že jednou se této své zálibě budu takto moc věnovat, ač jsem si to hodně přála. Je to jeden ze splněných snů. O to víc se těším na důchod, že se tomu budu moci věnovat ještě lépe, pokud  zejména zdraví dovolí. Je to hodně příjemné, když o vaší CHS se mluví jako o dobré chovné stanici, odkud odchází do nových domovů krásná a zdravá štěňátka s velkými výstavními předpoklady a potažmo chovatelskými předpoklady.

Těm co váhají, zda chovat či ne, odpovím chovat, ale ne za každou cenu. Je nutné opravdu zvážit své možnosti a schopnosti a je nutné mít také podporu těch nejbližších, bez které by to nešlo. Občas je té práce okolo štěňátek hodně a musí pomoci i rodina, zejména fyzicky. Vyměnit podložky, v noci zkontrolovat, zda fena štěňátka nezalehla  a tím spíše, když chovatel chodí do práce. A to je i můj případ. Jen díky manželovi jde skloubit zaměstnání i zálibu. Opravdu je nutné, kdo se na chovatelství chce dát, zvážit všechna pro a proti. Kdyby toto každý zvážil, jistě nebudou plné útulky odložených pejsků, kteří byli v mnoha případech i týráni. Není horšího pohledu, než na smutné a bolestné psí oči.  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10