Netradiční oznámení dceřiných těhotenství

Po ukončení studií svých dvou úžasných dcer jsem se těšila, až mně jednoho dne oznámí, že budu babičkou. Představovala jsem si, jak svým vnoučátkům občas něco koupím, že si je pochovám - prostě věci, na které se těší snad všechny babičky.

Mé představy byly celkem jasné, jak mně asi jednou mé dcery tuto skutečnost sdělí. Představovala jsem si to tak, že přijdou a řeknou: „Maminko a tatínku, čekáme rodinu.“ Nebo: „Maminko a tatínku, budeme mít miminko.“ Takto nějak jsme to totiž sdělovali my svým rodičům. No mé představy byly zcela odlišné od těch reálných. A dokonce u obou mých dcer - starší Aničky a mladší Jarušky. Nějak jsem si neuvědomila, že dnes jsou jiné možnosti, než tomu bylo u nás, a že se to dá sdělit originálními způsoby.

Jako první otěhotněla starší Anička, což se dalo čekat, že s rozšiřováním rodiny začne právě ona. Celé 3 měsíce, než mně zprávu sdělila zajímavým způsobem, jsem na ní nepozorovala vůbec žádné změny, připadala mně stále stejná.

těhotenství Svůj stav, ve kterém byla, si pro nás nachystala jako dárek k Vánocům. Měla to moc dobře a originálně promyšlené.

Pod vánoční stromeček položila nějaké dárečky a dopisní obálku, kde jsem si myslela, nejen já, ale také manžel, že budou nějaké peníze, nebo nějaká poukázka do obchodu, do lékárny nebo kosmetiky.

Když jsme tuto obálku vzali do rukou, tak první jsme se k nim otočili, a řekli jim, proč dávají peníze, když se sami zařizují a sami spoustu věcí potřebují, a tím pádem také peníze. Se zetěm se při těchto slovech na sebe podívali, začali se smát a v ten okamžik mě jako první napadlo, že snad vyhráli v nějaké loterii nebo ve sportce. „Ale mami a tati, přece v obálce nemusí být jen peníze, dají se dát do ní i jiné věci, “ zněla jejich odpověď. Zvědavá, co tam tedy je, jsem opatrně za asistence svého manžela obálku otvírala. Obsah obálky byl daleko bohatější, než by bylo řádně tučné konto. Byl tam ultrazvukový snímek jejich miminka. No musím říci, že to byl ten nejbohatší dárek těchto Vánoc. Hned jsem dceru objala, a dala své mateřské kázání, aby se velmi opatrovala, nic těžkého nedělala a směrem k zeťovi jsem řekla, aby ji opatroval jako oko v hlavě, když pod svým srdcem nosí také jeho dítě, a ať ji teď jen hýčká. Pro nás to byl dárek nad dárky. V létě pak přišel na svět Alešek a teď má už 3 a půl roku a chodí do školky.

Teď byla řada na naší mladší dceři, Jarušce, poněvadž je jen o rok mladší než Anička. Nutno říci, že to měla vše složitější, hodně si vytrpěla, ale to by bylo pro jiný článek. Měla nějaké zdravotní problémy. Když se to podařilo, byla sice svobodná, ale žila s přítelem. A tak i tato dcera zvolila originální sdělení svého stavu, a nutno říci, že zcela odlišné od své sestry Aničky. Přijela na návštěvu i se svým přítelem a po chvilce povídání říká: „Mami, dovezli jsme ti dárek.“ A já na ni koukám zmateně, protože jsem neměla ani svátek, ani narozeniny, nebylo ani žádné výročí, nebo MDŽ či Den matek. Se svým přítelem mně tedy předali dárek. Byla to soška staré ženy s koštětem a brýlemi na očích. A protože tato dcera je o hodně živější než Anička, svéhlavá, vše si musí vyzkoušet přes to, že něco je mně proti srsti, tak jsem tento dárek pojala, jako že mně soškou chce říci, že jsem čarodějnice. Když jsem toto slovo před ní vyslovila, že o sošku čarodějnice nestojím, tak mě objala a řekla: „Ale mami, ta soška přece znázorňuje babičku a tímto dárkem ti sděluji, že jí budeš také ode mě.“ Opět jsem ji objala, trošku jsme se bavili i o jejím svobodném stavu, ale svatba během těhotenství nepřipadala v úvahu. Musela mít klid, nenervovat se. Jediným společným přáním bylo, aby dítě donosila a byli všichni zdraví. Byla jsem velmi šťastná, že i ona bude matkou. Narodil se jí syn a když měl 8 měsíců, tak se se svým přítelem vzali.

A v následujícím roce opět s ultrazvukovým snímkem přišla dcera Anička. K tomuto snímku nic neřekla, jen mně jej dala, abych se podívala. A opět to bylo s velkým překvapením. Uviděla jsem tam 2 plody. Tak jsem se jí zeptala, jestli vidím dobře. A nemýlila jsem se. Nosila pod svým srdcem jednovaječná dvojčata. Byl to šok pro nás, ale hlavně pro ni i jejího manžela. Vždy plánovali jen 2 děti, a budou mít 3 dítka. Z porodu možná ten strach nebyl tak velký, jako spíše starost, zda děti uživí. Tak jsme jí řekli, že co bude v našich silách, že se budeme snažit jí pomoci a osobně mám takovou představu, že až půjdou dvojčátka do školy, že jí jedno vybavíme. Snad budeme zdraví. Ještě dodám, že se narodily letos v dubnu, jsou to 2 děvčátka a jmenují se Anička a Alenka.

Takže jsem již 4násobnou babičkou dvou vnuků a dvou vnuček.

Anicka59 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete