Vaše příběhy

Jako dítě jsem žádnou nemocí netrpěla, jen občas jsem měla odřené koleno, jak už to tak v dětství bývá. Dokonce jsem neměla ani nikdy nic zlomeného a všichni mi říkali, jaké mám štěstí. Vždycky jsem  …více»

Když jsem se vdávala, má budoucí tchyně byla právě v psychiatrické léčebně. Je to smutné, ale po porodu třetího dítěte, mladšího bratra mého muže, se u ní projevila psychická nemoc, která nevymizela  …více»

Dovolte, abych Vám představila projekt rozvoje azylového bydlení a sociální rehabilitace pro Plzeňský kraj s cílovou skupinou oběti domácího násilí bez výjimky pohlaví.  …více»

Když jsme se s Petrem seznámili, žila jsem ještě u rodičů a Petr u mámy. Jeho táta byl už tři roky po smrti. Rozuměli jsme si a začali jsme spolu chodit.  …více»

Dlouho jsem přemýšlela, zda mám o této skutečnosti napsat, ale myslím, že tím dodám sílu věřit i těm, kdo víru už ztrácejí a nebo ztratili. Jako většinou každá žena, která se vdá, jsem toužila po  …více»

V mrazech, které nyní panují, jsem se vydala s kamarádem navštívit naše společné známé. Koupili jsme lahvinku a jeli do sousedního města, kde naši přátelé bydlí. Sotva jsme přijeli na autobusové  …více»

V současné době skoro všechny děti prvního stupně základní školy navštěvují v rámci hodin tělesné výchovy kurzy plavání. Je to tím, že plavecké bazény jsou už ve všech větších městech a také proto,  …více»

Procházela jsem se městem, měla jsem volný den. Když jsem míjela stánek s gofry, zarazila mě cedulka za okýnkem. Stálo na ní: „KLEPEJTE!“ No, a tak jsem se zastavila a poslušně klepala na okýnko. Za  …více»

Od doby, kdy se tento příběh stal, už uplynulo hodně vody v potůčku, který teče kolem chaty v malebném údolí Nízkých Tater, kam jsme jezdili na dovolenou každý rok. Tato chata patřila manželovým  …více»

Ťapka zní spíše pro fenečku než pro pejska, ale jméno se nám pro našeho tvorečka hodilo. S našim prvním Ťapkou jsem vyrůstala. Naši si pejska pořídili, když jsme byly se sestrou hodně malé, takže si  …více»