Chorvatsko aneb chůze bude nejistá

Kamarádka Soňa byla po rozvodu smutná. Není se čemu divit, se svým mužem strávila třicet krásných let. V manželství se narodily dvě děti, které, jakmile vyrostly, odešly za svými životy a Soňa zůstala doma sama se Zbyňkem. Teď si teprve budou užívat! Teď budou cestovat, poznávat a prožívat krásný podzim života. To si myslela Soňa, její choť ale takový názor nesdílel. Na stará kolena se zakoukal do kolegyně v práci. A tak se dědek těsně před důchodem nechal zblbnout ženou o pět let mladší, než je Soňa. Po nějaké době se manželství rozpadlo.

„Neboj, budu tě navštěvovat, zvykneš si,“ chlácholila jsem kamarádku. Ta mé nadšení nesdílela. Není se čemu divit, vždyť se Zbyňkem strávila krásné mládí, postupně s ním stárla, starala se o něj, prala, vařila mu a byla dobrou mámou jejich společným dětem. A teď, když jako téměř každá ženská po přechodu ztloustla a zestárla a tou neustálou péčí a prací pro rodinu je pořádně unavená, ji její muž opustil.

V létě jsem proto Soni navrhla, že bychom mohly spáchat nějakou cestu na dovolenou. Chtěla přeci cestovat? Teď, když už to se Zbyňkem nepřipadá v úvahu, jsem jí nabídla společnou dovolenou já. Kdy naposledy jsem byla u moře? Taky jsem se obětovala rodině, starala se, uklízela, pečovala… Naposledy jsem byla s rodinou před lety v Bulharsku. To ještě nebyly žádné all inclusive apod. I stará bába jako já chce slyšet šplouchání vln a kochat se nádhernou přírodou, i ona se touží nechat obsluhovat a užít si služeb luxusního hotelu.

„Zajdeme si na masáže, necháme se hýčkat,“ lákala jsem kamarádku a ona, kupodivu, souhlasila. Zbývalo jen vybrat destinaci. Bylo nám doporučeno Španělsko, my ale zvolily pro začátek Chorvatsko, protože je blíž a není třeba mít pas. Ten Soňa neměla. Na úvod jsme zvolily autobusový zájezd se seniory, který byl za bezkonkurenční cenu. „Nebudou vás rušit děti, nebude tam křik. Tento hotel ubytovává jen dospělé,“ usmívala se zaměstnankyně cestovky. Kývly jsme, zaplatily a v srpnu odjely na vytouženou dovolenou.

Skutečně jsme si dovolenou užily. Teplé moře nás nezklamalo, dopřály jsme si také již zmíněnou masáž a vydaly se na dva fakultativní výlety do okolí. Dokonce jsme se odvázaly a zaplatily jsme si let padákem nad hladinou moře. Co na tom, že jsme už báby? V hotelu byli všichni starší, a také létali. Já to vždy chtěla zkusit, a Soňa se dala nakonec přemluvit. Byly jsme nadšené a dokonale jsme si odpočinuly. Po celou dobu jsem zásobovala své dcery bohatou fotodokumentací. „Mami, ty válíš,“ psala mi jednou mladší dcera. „Pořádně si to užij,“ přidávala se ta starší.

Čtrnáct dní uteklo, ani jsme se nenadály, a my opět cpaly kufr do úložného prostoru zájezdového autobusu. Po cestě jsme měli několik zastávek. Řidič nás informoval o zajímavostech míst, kterými jsme projížděli. Při jedné takové zastávce, kdy většina osazenstva autobusu musela na pravidelnou čůrací pauzu, nebo šli kouřit, si Soňa hověla na sedadle. Natáhla nohy před sebe, aby si pořádně ulevila, a libovala si, jak se nám celá dovolená vydařila.

Manželský pár sedící před námi se pomalu vracel, autobus se opět začal plnit, když pán před Soňou náhle sklopil sedadlo tak prudce, a bez předchozí kontroly, zda někomu neublíží, že Soňa bolestivě zavyla. „Co se stalo?“ otočil se neochotně. „No, co, vy jste mi snad přerazil obě nohy!“ Soňa byla bolestí celá rudá ve tváři. Na nohy se už nepostavila.

„Taková háklivka,“ bručel starší pán. Soňa ale nemohla chodit. Jak se dostane domů? I řidič, když jsme se vrátili zpět domů, usoudil, že ta zraněná paní prostě z autobusu sama neodejde. Chtěl ji gentlemansky vynést, nakonec ale zvolil pohodlnější metodu. Ihned po příjezdu do vlasti volal pohotovost. Soňa přestoupila z autobusu do sanitky.

Kost nebyla zlomená. Sedadlo ale prasklo Soni levý i pravý meniskus a natrhl Achillovu šlachu. Soňa musela do dvou dnů podstoupit operaci. Je pomalu konec roku, a Soňa ještě nechodí. Pohybuje se jen poskoky o berlích a i nyní má bolesti. Staršímu člověku se vše hůř hojí. Bude to asi trvat, než bude zase v pořádku, a pořádně si oddychne, pokud nebude mít úraz trvalé následky. Protože jsme měly řádné cestovní pojištění a připojištění pro důchodce, dostala finanční odškodnění. Raději by se ale bez peněz obešla a měla obě nohy zdravé.

Myslela jsem si, že Soňa už na dovolenou nebude chtít. „Příště ale letíme letadlem,“ řekla mi asi týden po operaci. „Teď už si dám ale pozor a nohy pro jistotu nebudu natahovat.“

A tak jsem ráda, že se snad Soňa do léta opět uzdraví a nás čeká jistě další krásná dovolená, tentokrát s dobrým koncem a šťastným návratem domů.

Osov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete