Co je nejkrásnější

Často se nám v životě mění náš žebříček hodnot, hodně musíme redukovat svá přání, naučit se vážit si i maličkých úspěchů a radostí, dokázat přijmout svůj osud, sice proti němu bojujeme, ale je velmi málo vyvolených…

Mladá slečna, čerstvá maturantka, nastupuje do svého prvního zaměstnání. Je plná očekávání, překypuje ideály a věří, že svět patří jí. Ještě nabušená poučkami ze školy netuší, že teorie je velmi vzdálená praxi.

Vchází sebevědomě do kanceláře ředitele firmy, kterému má dělat asistentku, oblečená jako ze žurnálu. Za stolem sedí muž středních let a telefonuje, zařve na ni: „Vypadněte, když telefonuji!“ Opařeně se vrhá za dveře, přešlapuje na chodbě a snad každou minutu se kouká na hodinky, těch minut je nakonec dvacet. Přemítá, že se otočí a odejde, v tom se rozrazí dveře: „Jak dlouho mám čekat než vejdete?“ Tiše pípne: „Přece jste mi řekl, abych vypadla.“ „To ano, ale již dávno jsem dotelefonoval“ „Jak mám vědět, že již mohu vstoupit, předtím se mi zdálo, že slyším dále.“ „Potřebuji výkonnou asistentku a ne trdlo, které neumí předvídat, co má dělat.“

Tiše dumá: "Tohle nevypadá dobře, jak mám vůbec reagovat na toho nabubřelého nádivu?"

Najednou se ten „nafrněný šéf“ hurónsky rozesměje: „Tak už se přece posaďte a přestaňte se třást jako ratlík. Mám mizernou náladu, nevybrali nám projekt, firma je na něm závislá, mluvil jsem přímo s náměstkem ministra a do toho mi tu vcupitá takový žabec. Takže se pochlubte, máte představu, co tady budete dělat?“

Rozpačitě poposedla: „Předpokládám, že mi sdělíte rozsah mých povinností, potřebuji se seznámit s chodem firmy, abych Vám mohla být užitečná.“

„Správně, takže si dáte týdenní kolečko, moje odcházející asistentka vás do všeho zasvětí a doufám, že ta týden bude všechno klapat, jinak jsou za dveřmi zástupy čekatelek.“

Jeho asistentka, dáma důchodového věku, je velmi strohá a zdatná, má všechno tak v malíčku, že by mohla z fleku velet celému podniku a ne odcházet do penze.

Naštěstí je velmi rozumná, i když přísná. Za týden již mladá dívka ví, co všechno je třeba, zná zvyky svého nadřízeného, za celý týden se vlastně nepotkali, všechno vede starší paní. „Jo a dělej si poznámky, nebo tě vyrazí a nepočítej s žádnou pevnou pracovní dobou, na to zapomeň."

V pátek se paní stroze rozloučí, odejde na rozlučkový oběd s panem šéfem a mladá v kanceláři osamí. Dopisuje poslední dopis z diktafonu a uvědomuje si, že to nebude určitě jednoduché.

Taky nebylo. Pondělí začalo otřesně, ráno nemohla zaparkovat, pak se zasekl výtah, přišla o pět minut později. Šéf na ni řval jako pominutý, že musel brát telefony a zdržel se na schůzku s významným partnerem, žádné výmluvy nechtěl ani slyšet. Třískl dveřmi a již ho nebylo.

Rychle se dala do práce, ani kávu si neudělala, ovšem v tom zmatku zapomněla připravit kávu pro něj. Vrátil se rozčilený, konvice prázdná, zuřil jako nemocný tygr. Chytil konvici, praštil s ní o stůl, až úlekem nadskočila a spěchala postavit vodu do kávovaru, odměřovala rychle lžičky kávy a chystala hrníček, lžičku a cukr. Jenže když nesla kávu do vedlejší kanceláře, zakopla o práh, káva vyšplíchla na všechny strany a ona spadla. Protože se snažila neupustit šálek, pud sebezáchovy neúčinkoval, praštila hlavou o roh stolu…

Když otevřela oči, klečel vedle ní, snažil se kapesníkem zastavit krvácení a druhou rukou volal mobilem lékaře.

Dopadlo to dobře, jen lehký otřes mozku. Mátožně vstala, poděkovala lékaři a odšoural se do své kanceláře.

Chvíli nehnutě seděla, pak poskládala všechny dokumenty, zazálohovala práci v počítači, uzavřela všechny soubory a PC vypnula.

Ze zásuvky vytáhla těch pár svých osobních věcí, vzala si kabelku a hledala nějakou krabici, aby si tam složila hromádku věcí, neslyšela, že se za ní potichu otevřely dveře: „Co to děláte?“ Neotočila se. „Odcházím, přece za dveřmi stojí zástupy schopných asistentek. Výpověď pošlu poštou.“

Chytil ji za ramena a otočil k sobě: „Já jsem se vám přišel omluvit, přece se nevzdáte hned první den. Jsem hrozný šéf, ale pokusím se kontrolovat. Teď vás odvezu domů, vezmete si prášek, který vám dal doktor, ze všeho se vyspíte a zítra začneme znovu. Platí?“ Plaše se usmála, nahrnul její věci do zásuvky a již ji manévroval k výtahu a do garáže. Zeptal se, kde bydlí, a odvezl ji domů. Tiše poděkovala při vystupování.

Druhý den přišla o půl hodiny dříve, na stole měla ve váze kytici a káva byla uvařena. Chvíli zírala, pak se osmělila a zaklepala vedle: „Dobrý den, pane! Děkuji za kytku, ale to nebylo vůbec třeba. Kdy vlastně chodíte do práce, když je káva uvařena?“ Usmál se. Najednou zjistila, že je to velmi sympatický člověk. „Podle potřeby, dnes jsem vás chtěl pouze překvapit. Jak je vám, hlava nebolí?“

„Všechno je pořádku. Potřebujete něco udělat urgentně?“ „Dnes nic důležitého není, to byste mi přece řekla. A bude mi ctí, pokud přijmete mé pozvání na oběd.“ Nejdříve zavrtěla slabě hlavou, ale v poledne spolu odešli do hotelu přes ulici.

Výborně se bavili, najednou zjistila, že je to člověk z masa a kosti, vyprávěl zajímavé příhody a zajímal se o její rodinu i zájmy. Stali se naprosto sehranou dvojkou, nebylo potřeba zbytečných řečí a vůbec žádný křik.

Loajálnější asistentku získat nemohl, nikdy se od ní nedalo nic vytáhnout o jeho práci ani soukromí, i když se o to kolegové hodně snažili.

Její šéf se stal dvorným a chápajícím přítelem a zbytečně nekřičel. Občas si za ní přišel vypít kávu, zasmáli se drobným nedorozuměním. Spolupracovali spolu rádi. Pokud se člověk do práce těší, dokáže ze sebe vydat netušené výkony.

Po čase se jí přiznala jedna z kolegyň, že je všichni podezírají z milostného románku. Vesele se smála, přece práce se nemíchá se soukromím.

Každý si žil svůj vlastní život, ale po pracovní stránce si rozuměli. On nikdy nezapomněl, kdy má svátek, narozeniny, i na Vánoce vždy přišel s nějakou drobností.

Nejhezčí bylo, že se jí vždy zastal, i když udělala nějaký kopanec, takový vedoucí je k nezaplacení. Třebaže tajně doufala, že jednou bude mezi nimi více, nestalo se tak nikdy.

Láska se nedá vynutit, važme si těch maličkostí. Mít radost z práce je jednou z nich.

Zdenka58 - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete