Jaro se blíží

Jaro už klepe na dveře a já nedočkavě prohlížím krabici se semínky kytiček i zeleniny, sepisuji seznam co ještě musím přikoupit a večer po telefonu licituji s maminou  o budoucích výměnách. Ona má díky velkým  světlým oknům každý rok nádherné sazenice paprik, mně obvykle lépe vycházejí kytičky. Asi nemusím podotýkat, že jsme obě „zahradnice“ celou duší. Už od ledna se chlubíme jedna druhé, jak nám kvetou sněženky, upolíny a vykukují první lístky narcisů a hyacintů.

Když jsem ještě neměla vlastní pole působnosti, byl doma vždy pouze jeden hlavní vládce zahrady. Naši bydleli s rodiči táty a zahradě vládl děda. Po jeho smrti se jí ujala mamka. S babičkou, která byla jinak generál přes všechno ostatní, si rozdělily záhony a každá pěstovala podle své chuti. Babička neměla k zahradničení ani vlohy ani chuť a postupně ubírala a nakonec si udržovala jen záhon jahod (a i na jeho vypletí občas nahnala nás děti). To jí ale nebránilo čas od času ponaučit snachu o tom, že nemá na svých záhoncích vše v pořádku. Jako dnes vidím mamku se slzami v očích, když jí babička hrdě oznamovala, že jí vyplela „ty pamprdlíky“. Bohužel nešlo o smetánku lékařskou, ale statici, která ještě nestihla ani vyhnat květy.

Malé satisfakce se mamka dočkala nedlouho potom – „Zdeni, ta koprovka divně voní“, přivolala mamku na konzultaci sobotního oběda. Mamka seběhla dolů do přízemí, kde babi s  dědou bydleli. Když se vrátila a my s tátou a bráchou na ni upírali tázavé oči, nevydržela a začala se smát. Babička jí místo kopru otrhala kopretiny. Už  si nepamatuji, co tehdy děda dostal k obědu, ale koprovka to určitě nebyla.

Babi tu už s námi není, ale každé jaro, když se začne zahrada probouzet, vzpomínáme s láskou a úsměvem na její výlety mezi záhony. A každý rok nám v létě vykvetou statice i kopretiny jako připomínka toho, že tu nejsme věčně a každý máme vlohy na něco jiného.

Ale abych nezapomněla, ještě jeden renomovaný zahradník mamce nyní pomáhá. Má čtyři nohy, zrzavý kožich a postavou se nápadně podobá Garfieldovi. Kocour Filip. Jak se něco zaseje na záhon, musí to prozkoumat a zjistit kvalitu výsevu. Díky němu řádky mrkve i petržele občas splývají, někdy vyrostou ředkvičky mezi květinami, protože přenesl semínka v kožichu poté, co se pořádně v záhonech vyválel. Už nyní na jaře, když nás doprovází po zahradě, dostává školení, jak se bude chovat. S klidem sobě vlastním to ignoruje, takže předpokládám, že i letos bude zajišťovat zahradní dozor a provádět nutné úpravy výsevu a výsadby. Teď už jen vydržet pár týdnů, až zemi prohřeje sluníčko a doma nás nikdo neudrží.          

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10