Jízda s prasetem

Dopravních příhod je nepočítaně, ale už jste někdy jeli s prasetem?  Nemyslím teď prvoplánově někoho z lidí, kdo už překročil svými rozměry  kabinu výtahu či nevoní zrovna po skořici jako některé autobusy MHD v  Praze. Myslím s doopravdickým prasetem.

Ano, v Praze žije paní, která  chová živé prase, jezdí s ním veřejnou dopravou, spořádaně,  jak předpisy vyžadují. Prase je na vodítku, když je vzdorovité, je třeba  mu do dopravního prostředku pomoci silou, třeba ho tam i donést víceméně v  náručí. Kterého chlapa by takhle nosila žena v náručí nevím, hlavně  když ze svatebních 60 kil se po letech stane dvojnásobek.

Ale to nic není proti lvu. Ne, opravdu si nevymýšlím, tuto kočkovitou  šelmu jsem v Praze potkal v době natáčení Českého lva. Naštěstí byl na  vodítku. Ale i tak měl člověk docela nezapomenutelný zážitek. Už jsem  viděl v tramvaji i kozla, to se zase točil v televizi pořad s panem  Krausem.  

Zvířata v dopravním provozu potkávám rád, je to příjemná změna, nevšední  situace, asi jako když v tramvaji nesedí bezdomovec. Ale toho bohužel  bývám svědkem jen zcela výjimečně. Nebudu vás zatěžovat běžnými  situacemi typu, že v předním voze je narváno a v zadním dva lidi -  bezdomovec a kdosi, kdo omylem přistoupil. Zajímavá je taková malá parta  roztomilých lidiček - říkají si revizoři.

Zaměřují se buď na cizince,  nebo na cestující, co evidentně mohou případnou pokutu zaplatit hotově.  Feťáci, ožralové, tlustí (pardon - svalnatí) chlápci se zlatými řetězy i  bezdomovci mají vyhráno. Místa v tramvajích jsou jejich a nebozí  pracující šlapou po důchodcích, kteří padají jak hrušky, neboť většina  řidičů jezdí stylem brzda plyn, pokud hovořím o autobusech. Řidiči v  tramvajích mají zase jinou zábavu, kdo nestojí na zastávce, ale dobíhá,  je doběhnut. Tramvaj naoko stojí, ale řidič ve zpětném zrcátku moc dobře  ví, kdy šlápnout do pedálů, aby to dotyčný již nestihnul. Jistě, nejsou  takoví všichni, někteří jsou ještě horší, ale věřím, že i lepší.