Košile pro maminku

Naše maminka mívala velmi oblíbenou košili. Byla barevná, nápaditá a nám se sestrou se moc nelíbila. Mamince ale velice slušela.

„V ní jsi jako princezna,“ chválíval maminku tatínek.

Jednoho dne jsme se sestrou uklízely a měly jsme na starosti mimo jiné také prádlo. Byl ho už plný koš, a tak jsme se daly do žehlení a uklízení již vyžehleného prádla. Během žehlení jsme se věnovaly také jiným věcem. Televize, hudba a povídání nás zaujaly natolik, že jsme zapomněly na žehličku. Ta zůstala zapnutá ležet na maminčině oblíbené košili. Jemná látka se spálila a my vystrašeně koukaly na díru v košili. 

Co teď? Byly jsme doma samy, a tak sestra rychle strčila košili do sáčku a utíkala s ní do popelnice. Já mezitím větrala místnost. Když se maminka vrátila domů, bylo všude voňavo a uklizeno. Maminka nic nezjistila, a ještě nás pochválila. Měly jsme ale špatné svědomí. O to horší, že maminka začala v následujících dnech košili hledat. Samozřejmě, že ji nemohla najít, a tak se pomalu smiřovala s tím, že košile zmizela nadobro. Přesto si čas od času vzpomněla na barevnou košili, která jí tolik slušela.

Tím, že košile nebyla běžně k sehnání, ani tatínek nedokázal maminku potěšit.

Dny, týdny a měsíce plynuly a na košili se pomalu zapomnělo. Až zhruba rok poté, co jsme ji spálily, jsme se sestrou narazily na velmi podobnou, téměř stejnou košili v obchodě. Bylo zrovna před Vánoci. Nebyla právě nejlevnější. Přesto jsme košili zakoupily a mamince ji darovaly mezi dárky pod vánočním stromečkem.

To bylo radosti! Maminka nás objímala a jásala. I tatínek byl potěšen. A tak tatínek získal zpět svou princeznu, my se zbavily špatného svědomí a mamince opět visela ve skříni její nová, krásná barevná košile.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10