Moje ruční práce

Dneska mi vážně napověděla dada274 - Dášenka, tedy mi dala tip, co bych mohla napsat. Děkuji, Dášenko, připomněla jsi mi moje krásné prázdniny u mé milované babičky.

Začnu od útlého dětství, což je asi 7- 8 let, kdy jsem pravidelně koukala babičce, u které jsem trávila každé prázdniny, pod ruce, nebo na ruce?

Háčkovala si úžasné záclonky do oken, která naštěstí měla malá, takže za týden při volných chvilkách měla na jedno okno záclonkuhotovou, byť to byla ta nejjemnější příze, tedy strašně slabounká. Ovšem pod jejíma rukama se jenom háček kmital a já  obdivovala její rychlost a hbitost.

Jednou mě babička oslovila, zda se taky nechci naučit háčkovat nebo plést. Ano, babičko, odvětila jsem, ale to tě budu zdržovat? Pro babičku byly to chvíle velmi vzácné v létě, ráno brzy vstávala, aby obstarala dobytek, potom šla na pole. Na poledne se vracela a rychle udělala něco k obědu a opět šla na pole pracovat. Ráda jsem chodila s ní a hrály jsme si s dětmi na mezích, nebo jsme zaběhly do lesa na maliny, jahody lesní.

Nebudeš, Věruško, ráda tě to naučím, protože je mi jasné, že maminka (její dcera), tě tomu neučí.

A tak jsem dostala do ruky háček a jakýsi zbytek vlny a babička mi postup ukazovala a já ji kopírovala. Možná mi nebudete věřit, mně to šlo hned, jasně, ne tak rychle jako babičce, ale řetízek, tomu jsem se smála, ten jsme si kamarádkami pletly v ruce i bez háčku. Takže s háčkem, to byla pro mě sranda. Babička mi tedy ukázala krátké sloupky a zároveň dlouhé sloupky, mně to prostě šlo. Babička mě obdivovala a já ji druhý den požádala o ukázku pletení.

No, když chceš, tak ano. Nechci si fandit ani písmenkem, nemám důvodů lhát, hned jsem pochopila a už jsem pletla hladce. S čímž jsem ale nebyla spokojena. Babi, ale já si chci uplést povlak na polštářek tak, jako to máš ty, že máš na něm jenom hladce. A tak došlo i na rubovou stranu - obrace.

Babička mě moc chválila a řekla mi, že jsem šikovná po ní a měla nejen ona, ale i já velikou radost.

Další den, než se babička vrátila z dopolední směny z pole, já měla půlku upleteného polštářku, ale už ne jenom ze zbytkové vlny, babička mi věnovala krásnou červenou vlnu. Večer se babička vracela a já jsem měla polštář celý hotový, zbývalo ho jenom sháčkovat, což mi hned ukázala a já si polštář okolo obháčkovala dlouhými sloupky.

Konečně nastal víkend a já v sobotu běhala jako srnka a se vším babičce pomohla, ani s kamarádkami jsem nešla ven. Mně nešlo do hlavy, jak dělá babička okolo polštářů ozdobné vějířky.

A tak jsme si sedly spolu venku a babička mi ukázala, jak se dělají vějířky.

Přišla sousedka, její kamarádka, a nevěřícně kroutila hlavou, s poznámkou, ta holka je, babi, celá vy, babička jenom se souhlasným úsměvem přikývla, ba   pravda, sousedko, je.

No, přišla sousedka a já měla tolik dalších otázek ohledně pletení, musela jsem počkat, až odejde, ale mně ten čas připadal, jako kdyby u nás byla celý den. Konečně odešla a já mohla opět babičku zahrnovat svými dotazy.

Moc mě zajímalo, jak se pletou svetry.

Ale Věrko, toto necháme na někdy příště, odpověděla babička. Babi, ne, řekni mi něco o tom hned, prosím.

Ty potvoro jedna, tak pojď. Vzala papír, nakreslila mi záda, přednice rukávy, které se tenkrát pletly do kulata, ne jako dneska se pletou raglány, nebo rovně, to bylo něco úžasného, ale já se do toho dala.

Ovšem, nastal problém, při učení mi babička oči na jehlici nahodila, nějak na to zapomněla, ovšem hned napravila a já si už na svetřík nahodila sama, byl sice jenom na panenku, ale v neděli večer jsem panenku do něj oblékla. Ne, že by to byl prvotřídní model, plno chyb mi babička našla, ale jak známo, chybami se učíme a po celý život.

Prázdniny utekly a já jela domů, ale zásobena od babičky materiálem, včetně jehlic, háčků, abych mohla doma pokračovat a procvičovat se. 

Můj první dětský svetr jsem věnovala kamarádce, která nejen neuměla plést, ale i doma měli málo peněz a ona měla narozeniny a já jí k jejím 8. narozeninám svetr darovala, byly jsme stejného věku. Její maminka ani věřit nechtěla, že já sama jsem upletla, až i moje máma jí potvrdila, že sama je v údivu, a že jsem prý po babičce na ruční práce. První den v něm kamarádka ze samé radosti spala.

Časem jsem začala věnovat vyšívání, pletení deček na kulatých jehlicích.

Jak se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.

Vdala jsem se a přišly děti a já je měla opletené od svetříků, po dupačky. Chodily za mnou kamarádky a já jim též pletla na děti, moje práce se jim moc líbila.

Jeden zážitek, na který nezapomenu.

Měla jsem v domě kamarádku, která byla také vášnivou pletařkou. Pletení jsme si braly s sebou, kam se dalo v létě, ale v zimě jsme se po večerech scházely u jedné, či druhé doma a u kafe jsme nikdy neseděly nečinně, vždy v rukách jehlice kmitaly nám oběma.

Bylo před Vánoci a my jsme obě doháněly svetr pro naše jedno z dítek, ale i pečení, úklid a jiné, času nám moc nezbývalo. Dohodly jsme se, že se večer opět sejdeme u nás a dokončíme. Pletly jsme dlouho do noci a můj tchán se vzbudil, šel se napít a prohlásil, dvě pletařky nočňátka a šel pokračovat ve spaní.

Ráno vstával do práce a jeho oči nevěřícně zíraly s poznámkou, vy tu jste ještě, nebo už? Jsme tu ještě, ani oka jsme nezamhouřily, ale už svetry jenom zabalíme Ježíškovi. Ženský, vy jste se snad zbláznily, my se zasmály, daly si ranní kávu a pokračovaly v našich dalších povinnostech.

Když jsem se přestěhovala sem na vesnici, věnoval mi kamarád pytle nití, které mu zůstaly na půdě, po bývalých majitelích. No, dobře, ale co já s nimi?

Vtom  mi projel hlavou nápad, když dám více nití k sobě, mohu z nich háčkovat, plést a vlastně i vyšívat. Když na mě manžel koukal, prohlásil, ty bys snad pletla i z větví. A proč ne, odpověděla jsem, když jsem mohla plést košíky z papíru, klidně i z větví, ale z vrbového proutí, což mám v plánu.

Jediné, co mi moc mrzí a vadí, že díky revmatickým kloubům na rukách, už nemám ten švih, tu rychlost v rukách a díky bolesti mohu plést, či háčkovat po chvílích. Už bych nezvládla plést celou noc.

A často přemýšlím, že to, co jsem za svůj život napletla, za pár dní mi bude 63 let, by se mi možná do domečku nevešlo, ač máme vysoké stropy.