Moji kloučci

Mám synovečka, řekne se, nic neobvyklého, skoro každý ho má, ale ten můj je klouček brouček. Když se narodil, byl menší než můj synek, ale i vážil míň…

Lidičky, ten dokázal vyprázdnit láhev, žádný ostych. Vždy a všude, jak by řekla moje babička, hezky s fortelem! Mezi pány kluky je rozdíl 4 měsíce. Když jsme šli na procházku, já s pitíčkem, Ina (moje sestra) s 2l lahví, já jsem se vracela s nedopitou krabičkou, ona sháněla, kde co ještě teče!

Jak bylo hošánkům 6 měsíců, byla velká sláva, bydleli jsme v malé obci, ve které byla školka! Co to bylo za slávu? No přece zápis do školky! Tenkrát se čekalo dost dlouho, zda bude volné místo, proto ten předstih!

Čas běžel jak voda a páni kluci začali chodit. Nejdříve nejistě, pak pomalu a nakonec hezky rychle! To je pravda, jen si vzpomeňte na vlastní dítka, kolikrát jsme musely utíkat, abychom své ratolesti dostihly. Tu nastalo období bolavých kolínek, modřin, oděrek a všelijakého bebíčka. Ani se nestačilo vše pofoukat.

Ovšem i toto uteklo jak voda, a najednou páni kluci byli ve školce. Tam se poprvé ukázalo, komu Tomek dává přednost, tedy paní učitelce! Jak byla blondýna, nebylo žádné zdržování s úklidem prádla do skříňky, ale frrrrrrrrrr do třídy hezky paní učitelce na klín! Pokud ale byla tmavovláska, žádný spěch, vše má své místo, hezky pomalu, však já dojdu. Nemyslete si, že to bylo oblibou paní učitelky, to ne, kdepak, nejraději měl paní kuchařku! Byla to stará paní, bělovlasá, prostě babička. Na blondýnky byl vysazen hrozně dlouho, když se někam rozeběhl, stačilo se porozhlédnout, kde je blondýna a byl tam i syn. Jaryk ve školce pomalu pokukoval po okolí a když našel tu správnou věc, co by stála za průzkum jeho zvědavé povaze, pomalu se i s patřičnou věcičkou někam vytratil a začal bádat. No, někdy tak usilovně, že ho párkrát paní učitelka musela přesvědčit o jiné aktivitě, která právě bude. Viz svačina, procházka a nedej bože cvičení! To opravdu nemá rád. Zastává názor, až dojdu, tak dojdu, až tam budu, tak tam budu.

Dalším velkým dnem byl zápis do školy. Tomek se div nepohádal s paní učitelkou, neb ho nechtěla nechat domalovat autíčko! Jen si představte autíčko, a paní učitelka řekne, to stačí, a ono ještě nemá světýlka a kliku na dvířkách! Ač byla paní učitelka blondýna, toto nemohl nijak pochopit, proč nemůže domalovat obrázek? Vše nakonec dopadlo dobře, ale syn pronesl památnou větu: „Jo, ženská, ta nemá ponětí, co je pro auto důležité!“ Tímto výrokem vše vyřešil. Jaryk, ten měl hned jasno. Ve školce zůstal kamarád, tak co budu ve škole dělat sám, počkám si na Lukáše, až tam taky půjde. Tak se rozhodl a učinil! S paní učitelkou nepromluvil ani slovo. A to, prosím, nikdy nemlčí, říkáme mu flašinet, tedy dříve, teď raději pomlčme.

Bohužel ale i tento čas nějak utekl a páni kluci najednou končili základku. Tomek, človíček přírodní, šel studovat ekologii, vždyť to byl kluk, co znal vše o přírodě, sám od 5 let jezdil vlakem za kamarády do indiánské osady. Pravda, na nádraží ho manžel posadil do vlaku, vždy poslední vagón, a kamarád tremp hlídal celou cestu, aby vystoupil na správném nádraží, kde ho převzala Baghýra. Vedoucí skupiny. Což náš chlapec nevěděl. Proč taky. Jaryk, tak to byla jiná. Od školky chtěl studovat hvězdy, mikroskop měl u postele. Malý chemik, fyzik, kufříky s patřičnýma inštrumentama byly vždy po ruce! Těch pokusů, co dělal. Nikdy ale nebyl spokojen s výsledkem, vždy chtěl vědět, co dál, co je potom? Zvolil gymnázium, pak se uvidí. A že se vidělo.

Opět čas utekl a páni kluci maturují. Tomek, smíšek třídy, odmaturoval ze všech předmětů za 2, jen praxi ekologie 1. Však jí dělal v lese, vše znal, ovšem aby neměl nos moc nahoru, příroda to sama nastražila, na tričko mu usedl brouk a Tomek neuhodl. Jaryk tak úspěšný nebyl, leč celou dobu měl 1, 2, u matury vybouchl. Dostal 3.

Páni kluci jdou dál. Tomek na nástavbu, leč po marných bojích s angličtinou vše vzdává. Nutno podotknout, celou dobu hraje na klarinet, kytaru, trubku, prostě jak říká panímáma, Franta rámus, a zpívá anglicky, ovšem to je jiná. Tak zůstal ekologem. Jaryk se stal studentem jaderné fyziky. Tak se dovídal, co je dál. Ale ani on po 2 semestrech neuspěl, leč nelenil a hned dělal zkoušky jinde, opět stejný obor. Pak přišel vzkaz “T E T I, M Á M T O !!!!!!!!!!!!!!!!!! dostal jsem A, B.“  Sice jsem nevěděla, co že to dostal, ale už vím, večer psal. Čas běží, moji kloučci pokračují. Jaryk úspěšně promoval, stal se jaderným fyzikem. Tak splnil slib, který dal svému otci. Určitě by měl radost, leč nebylo mu to dopřáno. Ještě daleko před maturitou tragicky zahynul. Tomek si udělal nástavbu dendrologie, vlastně na stejné škole, co už jednou byl a stal se slavným ekologem dendrologem, jak říká naše babička. Jaryk už je hrdým otcem malé princezničky, Tomek zatím to štěstí neměl. Ale jedno Ti kluci mají společné, oba se na nás dívají z výšky. Jaryk právě odlétá do Toronta na zkušenou a Tomek? Inu, ten je někde v koruně stromů a zhlíží na nás lidičky, jak spěcháme sem a tam. On má klid, poslouchá jen zpěv ptáků, co má tak rád. Tak to jsou moji kloučci broučci.