Opilý jako Dán

Do tiché noci a jemného ševelení větru se ozval opilecký řev a rozbíjení skla. Hlasy nabíraly na intenzitě čím víc se blížily k mým dveřím. Už slyším kroky na schodišti a zřetelné čtyři mužské hlasy. Smích a vzápětí pád asi dvou z nich vystřídaly nadávky v nesrozumitelné řeči. Mladíci zdolali tři patra v našem hotelu asi po půl hodině a na chodbě marně hledali dveře svého pokoje. Zkoušeli všechny dveře, začaly mými na kraji, pak u sousedky, tam vzbudili dvě malé děti, které je svým pláčem odradily v dalším dobývání a pak jim zřejmě došlo, že si spletli patro a postoupili o jedno výš, kde opakovali ten samý postup.

Doufala jsem, že si nespletli jen patro, ale hotel a zítra budou pryč. Ovšem tohle zvláštní osazenstvo si vybralo na své dovádění náš milý rodinný hotýlek, který jim imponoval a tak si mohli být jisti, že vzbudí patřičnou pozornost. Nevím, proč si zvolili klidný hotel s rodinami a malými dětmi, kde nenašli sobě spřízněnou duši, když by jim jistě bylo lépe v rušném centru mezi mladými. Dostáli i proslulému rčení „opilý jako Dán“, pánové byli skutečně z Dánska a dávali to patřičně na srozuměnou každou noc.

A tak jsme je vídali, jak každé odpoledne mizí do víru velkoměsta, aby k ránu udělali virvál na celý hotel. Až jednou... bylo krásné slunečné ráno, s hotelovými hosty jsme se setkali u snídaně a mimořádně jsme byli všichni vyspalí dorůžova. Borci z Dánska ještě nedorazili a tak zde byl nevídaný klid. Prostřeno jsme měli v krásné palmové zahradě, popíjíme džus a plánujeme, co dnes podnikneme. Do našeho hovoru s paní z vedlejšího pokoje, které předtím v noci probudily děti, se přidal starší manželský pár. Sdělovali jsme si navzájem dojmy a nikdo z nás nebyl z pobytu mladíků nadšený. Teď jsme si tedy vychutnávali okamžiky klidu, když vtom se Dánové objevili. Celá povedená partička, oškubaní a špinaví a něco vlekli s sebou. Po nočním tahu tak jak byli, šli rovnou k snídani. Zastavili se u stolu, položili „svůj úlovek“ na zem a šli si pro jídlo.

Otočila jsem se na židli a prohlížím si jejich „suvenýr“. Na zemi se válela figurína z výkladní skříně nějakého obchodu v lesklých šatech a asi ztratila cestou paruku, protože měla holou hlavu. Pánové si donesli kávu ke stolu, posnídali  s „novou kamarádkou“ a odešli do svého pokoje. Večer, když jsme se vraceli z pláže, jsem zahlédla figurínu na jejich balkóně, byla opřená o zábradlí, jako když kouká na bazén, což v jejím ohozu působilo komicky. Zřejmě něčím chlapce uchvátila, protože dnešní noc nešli na noční tah jako vždycky a strávili noc v hotelu.
Ráno jsme si spolu s dalšími hotelovými hosty pochvalovali, jak jsme se opět krásně vyspali a všichni jsme si přáli, aby zvláštní zájem o novou spolubydlící vydržel Dánům co nejdéle. Jak to tak bývá, vše je nakonec jinak a tak i tahle událost měla jiný konec. Po další noci byla figurína opět na balkóně, ale už neshlížela k bazénu, chyběla jí hlava. Jak vidno, chlapci mají, přestože jsou ze severu, jižní temperament. Kromě toho zdevastovali i vybavení hotelového pokoje a věc řešila policie.

Jak jsme se později dozvěděli, pánové měli na svědomí vykradení obchodu (odtud jejich společnice) a další škody. Do odpoledního relaxu u bazénu a usrkávání barevného drinku se objevilo policejní auto a „milé“ Dány si nadobro odvezlo. Pokojská odnesla z balkónu torzo figuríny, která se tu stala již stálým inventářem jako kokosová palma u baru a zase tady zavládl rajský klid.