Pohádkové představení

Šla jsem s dcerou na novou pohádku do kina. Lépe řečeno, dcera je už velká, a tak mě jen doprovázela, protože jsme společně hlídaly malou dcerku od kamarádky. Tu jsme vzaly na pohádku, abychom ji zabavily a připravily jí pěkný večer.

V sále byla spousta dětí v doprovodu dospělých. Byli zde rodiče i babičky, nebo dokonce dědové doprovázející své potomky nebo dokonce větší skupinky dětí v doprovodu jednoho dospělého. Jen jedna malá holčička byla v sále sama. Zprvu jsem si myslela, že doprovod dítěte si jen odskočil a brzy přijde. Protože dítě sedělo ve stejné řadě jako my, mohla jsem malou po očku sledovat. Byla to asi pětiletá holčička. Dost malá na to, aby šla do kina sama. Ukázněně sledovala dění na plátně. Vypadalo to, že jí samota nevadí. Smála se, když se smáli ostatní vtipným hláškám, a v okamžiku, kdy ji něco zajímalo, se zaujetím vstala ze sedadla.

Po ukončení programu se postavila do řady lidí, kteří odcházeli. Společně s dcerou a malou Petrou jsem ji sledovala. Bála jsem se totiž, že půjde domů sama. V předsálí se postavila lidem do cesty. Začala žebrat. Prosila lidi o jídlo nebo o peníze, aby si za ně jídlo mohla koupit. To mi připadalo divné. Má-li na vstupenku do kina, která není v současnosti levná, musí mít doma dostatek jídla. Její hubená ručka mě však nechala na pochybách. Když jí jeden tatínek dal nějakou papírovou bankovku, utíkala do bufetu, kde si skutečně koupila obložený chlebíček a rychle ho snědla.

Z kabelky jsem vytáhla bonbóny, které jsme v kině ani nerozbalily. Zavolala jsem na holčičku a sáček jí dala. „Děkuju,“ řekla. „Ty jsi tu sama? Kde máš maminku?“ zeptala jsem se holčičky. „Pro mě přijde maminka,“ řekla ta malá, a už utíkala k východu z kina. Skutečně, ve tmě tam stála jakási žena.

Holčička mě nenechala spát. Pořád jsem o ní přemýšlela. Dokonce jsem se o ní zmínila i kamarádce, které jsem hlídala dceru.

„Já vím. Znám ji. Vídávám ji pravidelně na víkendových představeních pro děti. Vždycky je tam sama, a po představení žebrá. Taky jsem se jí jednou ptala, jestli má doma hlad. Říkala, že jí maminka často nedá najíst. A nevšimla sis, nebyla zraněná? Jednou měla ošklivou ránu na ruce. Nevypadalo to na náhodné zranění, spíše jako by ji někdo bil…“ Kamarádka byla zamyšlená. Tak taky si jí všimla. Rozhodla jsem se celé věci přijít na kloub.

Protože víkendy mívám volné, rozhodla jsem se jít opět do kina. Dávali opět pohádky. Abych nešla sama, protože dcera už se mnou odmítla jít, půjčila jsem si opět malou Petrušku.

Byla tam. Holčička přišla jako minule, způsobně si sedla na své místo a hltala představení. Po představení jsem si na ni počkala. V tašce jsem měla dva rohlíky obložené šunkou, které jsem pro ni připravila. Holčička poděkovala a rychle si rohlíky vzala. Ihned se do jednoho pustila. To nemohla být náhoda. Rozhodla jsem se něco pro dítě udělat. Nevěděla jsem, jestli se jen neztrapním, ale zavolala jsem městskou policii. Vůbec nechtěli přijet se celou záležitostí zabývat. Nakonec na místo vyslali státní policisty. Když přijeli, ukázala jsem jim na ženu s dítětem. „A co je na nich divného? Ta malá může být ráda, že ji máma vzala do kina,“ řekl jeden z nich.

Nakonec matku s dcerou přece jenom vyslechli. To už jsem si i já myslela, že slyším trávu růst. Jak jsem se později dozvěděla, jednalo se o matku samoživitelku, která si nezávazně užívá ve společnosti cizích mužů. A protože jí dítě nemá kdo hlídat, vymyslela unikátní způsob hlídání. Dceru odloží do kina na představení. Má tak dostatek času na radovánky. Po představení si dítě v kině vyzvedne. A protože má omezené příjmy, vlastně jen sociální dávky, tak malou příliš nekrmí. Vstupenka do kina také něco stojí.

Nevím ani, jak to dopadlo. Jen si myslím, že nad takovou mámou, zvláště po mém upozornění, bude nyní dohlížet někdo z péče o děti. A možná se začne dítěti víc věnovat. Vždyť malá za chvíli půjde do školy, a pak bude mít na sebe víc času. Třeba místo vyhledávání občasných známostí najde pro dítě i náhradního tátu.

Jisté je, že to je už půl roku, a co jsem se zeptala kamarádky, která malou Petru často bere na představení do kina, dítě v kině samotné už neviděla. Alespoň jeden krok ke zlepšení.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10