Příběhy z ušáku - I v nemocnici může být veselo IX

Je ráno, opět se probouzím v postýlce na delší dobu obsazené. Dnes začínám s prvním nášupem ozářek. Moc to nevnímám, příliš mnoho informací jsem si přivezla z domova. Během 10 minut jsem se dozvěděla, že moje maminka je v nemocnici, pak v Praze na Karláku, kam jsem se snažila delší dobu dovolat. Zadařilo se asi po 30 minutách.

Radostné zprávy to ale nejsou, měla infarkt. Byla připravená na vyšetření, leč přišel nenápadně druhý. Už nemám maminku. Prý netrpěla. Musím jim věřit. Tak to byla návštěva, tak dlouho vysněná. Co mám říct. Slova nejsou. Zde jsem se svěřila jen spolunocležnici. Vždyť každý má své starosti. Ano, i kouzelníček zná pravdu.To je ale vše. Musíme jít dál. Tady náš pokoj je nazýván pokojem smíchu, nesmíme zklamat. Zde je potřeba každá sebemenší radost. Proto si pobrekávám jen sama v tichosti odpoledního klidu či večer. Ale teď máme ráno a já musím na další prosvětlení. Naše partička je dolů svolávána přes telefon, aby nebyla nějak nakažena virem. Máme oslabenou imunitu, tak je zvoleno toto opatření. Nic nám ovšem nebrání scházet se na pokojích dál. Dnes probíráme, co kdo vaří na slavnostní večeři, v kolik hodin večeříme i jaké trapasy se dají během poklidného pojídání zažít. Občas musí někdo odejít na svoji dávku záření, ale pak se zase vrací. Já mám štěstí v neštěstí, doba mojeho času je většinou, kdy je podáván oběd.To pak sestřička volá, že přijdu později, neb nemohu odejít. Jen si představte, zrovna mé 4 minuty jsou v tomto čase!

Tak ubíhá náš den. Stále bojuji s pamětí, psát je velice složité, i čtení není nejlepší, ale už vím, jak to dokážu. Dokud mohu, čtu, pak maskuji vše spánkem. Jo, já jí dám, že bude trápit mé Já. Bohužel ani teď to není o mnoho lepší, sic dokážu více, ale okna mám.  Co nadělám, prostě jsou, tak se smiřme. Ovšem zpět. Zrovinka dneska řešíme, co si vezmeme k večeři, když máme o nějaký ten centimetřík méně. To by jeden nevěřil, jaká je to starost. Probíráme celý svůj šatník, sic jen v paměti, ale do nejmenšího detailu. Pomalu se vidím, jak jsem fešná holka. Svůj růžový župánek vyměním za černé večerní šatečky s hlubokým výstřihem zad. Mám je moc ráda, jen se nějak praním, nuž, jak to jen napsat, prostě zmenšily. K tomu mám i černý pléd s filtry, jak pavučinka. Ale hřeje. Už se těším. Jen to jídlo bude asi oříšek. Během pár minut musím odběhnout, to se od večeře nesmí, aspoň ne tento den! Nuž zařídím si výjimku. Ale co dám na talíř? Opět vesele vaříme, smažíme, pečeme. Jen to má jeden problémek, docela malinkatý, nikdo nic nesmí, jinak strašný průjem, křeče. Ale vydržíme! Necháme se rodinkou hýčkat, rozmazlovat. Tímto způsobem ubíhají naše dny nášupu.
Jen sestřičky kouzelnice se usmívají, mají totiž jinou starost, každý rok se předhánějí, kdo udělá první stromeček na patře a který bude ten nej nej nej. Tuto "slabůstku" mají už hodnou řádku let, je to vždy překvapení pro pana primáře, tedy prý. To pak noční směna šperkuje celé patro, aby dýchla atmosféra Vánoc na všechny, co tu jsou. I vůně cukrovíčka je zde, pod stromečkem je talířek, který je, jak se říká, z pohádky, neb nic neubude. Mám možnost opět na víkend zajít domů, ale nejdu, vím proč. Je to příliš vyčerpávající, ty schody, nemoci nic udělat, žádná vůně pečení a o vaření ani nemluvím. Spát mohu i tady a hlavně neukazovat rodince svojí nemohoucnost! Já jsem přece rybka, jen jsem si zaplavala do špatné voděnky.Táááááááák je to!

Není nic neobvyklého zahlédnout župánka, jak si hraje s autíčkem na vysílačku, či paní župánkovou, jak plete svetérek. Tu pak sedíme ve společné místnosti za jídelnou, kde probíhá zkouška dárečků, debata o nových objevech či ochutnávka cukrovíčka, co přinesla rodinka. Pravda, máme na stolečku ruličky 00 papírku, neb nikdy se nelze spolehnout, že v královské místnosti nějaký bude! Do našeho rozhovoru se zapojují i domorodci nežupánkovití s dalšíma radama či příběhama. Tak nám je tady krásně pospolu, že nevnímáme ani snížek, co začal padat. Vždyť máme svíčky na stolech, puštěné koledy z CD i nějakou si zapějeme společně. Je čas rozchodu, bude večeře a zítra nás čeká poslední dávka světélka. Pak jdeme opět na konzultaci. Máme 15.12. Dobrou noc.