Výlet do aquacentra

Nedávno jsem navštívila s přáteli polskou Vislu. Vydali jsme se tam do hotelu Golebiewski, do známého vodního tropického světa. Je to krásné aquacentrum, umístěné v luxusním hotelu, hojně navštěvované právě návštěvníky z České republiky.

Najdete zde spoustu tobogánů, bazén s mořskými vlnami, velké množství vířivých a perličkových bazénů s různými aromatickými přísadami, známý tobogán zakončený velkým trychtýřem, plavecký bazén, čtyři sauny i ledovou jeskyni. Zkrátka a dobře, tady si skutečně užijete!

Po dvou hodinách dovádění, skákání, plavání, saunování a relaxace jsme se vrátili do společných šaten. Ty jsou založeny na tom, že dostanete čip, který otvírá skříňku, kam si odložíte své věci. Jedná se o skříňku rozdělenou do dvou částí, horní a spodní. A každá tato část má jiné číslo. Kamarád si odemkl svou skříňku a zíral na pověšené tričko. Nic jiného ve skříňce neměl.

Bezelstně se zeptal: „A jak si vezmu ostatní věci?“ On si totiž vše ostatní odložil do spodní skříňky, která mu už nepatřila. Nevěděl, že tato část už není jeho. Teď tu stál a nevěřícně koukal na tričko na háčku. A my všichni koukali na něho. Uvědomovali jsme si, že ve spodní skříňce by měl mít nejen boty, ponožky, kalhoty a prádlo, ale také tašku s doklady, klíči od auta, kterým jsme do Visly přijeli, klíče od domu a peněženku s nemalou sumou v hotovosti, s kreditkami, doklady a dva zlaté prsteny. Spodní skříňka byla ale zamčená. Ani jsem mu neříkala, že si tam syn jednou zapomněl plavecké brýle, malé, dětské a už notně onošené, a ty během chvilky zmizely. Co teprve takový poklad, jaký si tam známý uložil?

Celí nervózní jsme zavolali plavčíka, který skříňku otevřel. A, světe, div se, vše bylo ve skříňce tak, jak si to tam kamarád uložil! Ten kámen, který nám spadl ze srdce, byl pořádný. Nevěděli jsme, jak bychom se jinak dostali domů. Snad příště, až si zase pojedeme zaplavat, bude už známý opatrnější. Svou nepozorností mohl přijít o hodně.

Cestou zpět jsme se stavili v Ustroni na lanovku, kterou jsme se nechali vyvézt nahoru na vrchol Velká Čantoryje. Tu navštěvujeme v rámci svých turistických výletů poměrně často, nyní jsme zvolili pohodlnou cestu z polské strany. A náš kamarád si tentokrát svou příruční tašku s doklady málem nechal na sedačce lanovky. A tak po zbytek výletu jsme nehlídali ani tak sebe, ale právě našeho popleteného kamaráda.