Životní jistota

Lada, má kamarádka, byla už několik let vdovou. Dříve jsme se vídaly pravidelně, zašly jsme si někam posedět, občas jsme u ní nebo u mě zorganizovali nějaké grilování i s dalšími přáteli. Co ale Ladě zemřel manžel, neměla tolik času. Zůstala sama na velkém baráku, o který se musela starat. Do paneláku nechtěla, ač jsem jí ho doporučovala. Má dcera s manželem tou dobou koupili novostavbu a jejich byt byl na prodej.

„Sama tvá dcera ví, že na domečku je lépe. Máš své soukromí.“ Tak a podobně reagovala Lada.

„Ale má dcera je ještě mladá, má manžela a malé děti. Těm se dům hodí. Ty ale budeš už jen stárnout a na dům za chvíli nebudeš stačit.“

To si uvědomovala i Lada, ač to nahlas odmítala přiznat. Lada, která nedávno překročila šedesátku, ale měla stále ještě dost energie na to, aby se mohla se vším všudy věnovat muži, byla náhle sama. A domu, ve kterém žila tak dlouho, se nehodlala vzdát. A tak začala po čase hledat nového partnera. Plán měla zcela jasný. Toužila poznat muže šikovného, nejlépe kutila, aby jí pomohl s domem. Velká zahrada, dům, garáž, vše kolem stárlo a vždy se tu něco pokazilo v tu nejnevhodnější dobu. A ona sama jako žena měla také své potřeby. Proto si podala inzerát. V něm vylíčila, co hledá, a nenápadně zabrousila i na dům, s kterým by potřebovala pomoci.

Zpočátku se jí ozývalo dost mužů. Většina z nich ale neuměla ani zatlouct hřebík do zdi. Pak tu byli alkoholici, ženáči a zadlužená individua, nebo muži, kteří si představovali svůj volný čas strávit úplně jinak, než prací kolem domu. Chtěli výlety, sport a samozřejmě i postelové hrátky. Těm se Lada nebránila. Nikdo ovšem nechtěl spravovat plot, štípat dřevo, orat, malovat a jinak se starat o dům, který by jim nikdy neříkal pane. A tak Lada absolvovala několik krátkodobých známostí, nakonec ale zůstala sama. A opět si stěžovala na samotu.

„Musíš z něčeho slevit, nebo barák prodat,“ domlouvala jsem jí. Lada ale nechtěla o prodeji ani slyšet. Dům byl to jediné, co jí zůstalo po manželovi. Jednou ho zdědí její děti. Přece není nemožné nenalézt někoho, kdo by tíhl k soukromí rodinného domu?

Nakonec se Lada seznámila s Kamilem. Kamil žil také v rodinném domě. Byl také několik let vdovcem, měl děti a byl šikovný. Doposud Lada nechtěla muže s domem, protože se bála, že by ji tlačil ke stěhování k němu. Kamilovi na sestěhování nezáleželo. Sám dle svých slov svůj dům zvládal a dokázal pomoci i Ladě. Ona mu za to občas navaří, napeče a oba budou spokojení. A tak spolu ti dva začali vztah.

Zpočátku to klapalo. Kamil jezdil za Ladou a občas něco spravil, postavil, utáhl či natřel a Lada mu za to uvařila to, na co měl chuť, nabalila ho buchtami apod. na cestu domů, strávili spolu víkend, a Kamil se zase vrátil domů. Občas přijela Lada za Kamilem na jeho velký dům na vesnici. Obdivovala ho, jak je šikovný. Udržovaný dům spravoval znamenitě, a ještě se stihl věnovat Ladě.

Už se zdálo, že Lada to vyhrála. Ovšem pak se Kamil rozhodl svůj domov zvelebit. Začalo to nenápadně, stavbou altánu. K němu pak začal upravovat dům, a protože se k němu chtěla nastěhovat jeho čerstvě rozvedená dcera, hodlal přistavět k domu ještě jedno křídlo. To už Lada musela jezdit za Kamilem každý víkend, protože on neměl na její dům čas. Setkávali se v montérkách a Lada se tak pozvolna zapojovala do stavebních prací, protože měla Kamila dávno ráda. A její dům pustl. Když se vrátila unavená domů, neměla už sílu, aby na něm cokoli dělala. V týdnu musela do práce a o víkendu opět fungovala jako nádeník zdarma na Kamilově domě. Čím si ve výsledku pomohla?

Po dvou letech mám opět nezadanou kamarádku Ladu. Vaří, peče, natírá, opravuje, ryje, stará se o dům i zahradu. A muži? Ty už nehledá. Poznala, že najít muže, který by jí nezištně spravoval dům, miloval ji a nic za to nechtěl, je pohádka, z které už vyrostla.

A protože život není pohádka, Lada si pomáhá sama. Protože to, co udělá sama, to jí nikdo nevezme.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10