Bazény na zahradě, koupání v přírodě i letní oslavy u vody patří k oblíbeným rodinným aktivitám. Právě v těchto chvílích však často dochází k podceňování bezpečnosti dětí.
„Hlídají všichni, a tím pádem nikdo"
Rodiče by neměli spoléhat na pomůcky, ale být u vody vždy přítomní a aktivní. Přinášíme praktické rady, jak na bezpečnost dětí u bazénu i v přírodních vodách – nejen během léta.
Když hlídají všichni,
nehlídá nikdo
Sdílený zážitek, nejen dozor z břehu
Mnoho rodičů spoléhá na pomůcky – rukávky, vesty, kruhy, plováky. Ty ale nejsou zárukou bezpečí. Pomůcky jsou jen doplněk. Dítě by mělo být buď na dosah, nebo na dohled – podle věku. Nesmíme se nechat ukolébat pocitem, že když má dítě na sobě vestu, nic se nemůže stát. Velké nafukovací hračky mohou být navíc zrádné – dítě se může dostat pod ně, ztratit orientaci a zpanikařit.
Mnohé nehody se stávají i tehdy, když jsou rodiče fyzicky přítomní, ale jen pasivně sledují. Malé dítě je ověšené rukávky, vestou, kruhem, sedí v nafukovacím člunu... a rodiče na něj koukají ze břehu. Ale ono potřebuje mámu nebo tátu vedle sebe, ruku na rameni – nejen pro pocit bezpečí, ale také pro sdílený zážitek.
Topí se někdo? Nejdřív přemýšlejte, pak jednejte
V krizové situaci máme tendenci jednat instinktivně, ale právě to může situaci zhoršit. Vždy nejdřív zhodnoťte, co je nejbezpečnější pro vás i pro dítě. Bez váhání můžete skočit do vody tehdy, když se někdo topí v mělkém, průhledném bazénu a jste nablízku. Voda je skvělá kamarádka, ale jen pokud dodržujeme pravidla. A ta by děti měly znát opravdu od malička – ideálně už od jednoho roku.
Dítě by mělo vědět, že:
- do vody smí jít jen s vědomím dospělého
- hlásí každý svůj pohyb (klouzačka, záchod, kamarád)- zná vyznačený prostor pro plavání
- rozumí nebezpečí v plavební dráze nebo u jezu
- ví, kdy může skákat do vody a jak se přesvědčit, že je bezpečno
- do vody se nechodí s plným břichem ani rozpáleným tělem
- v přírodní vodě může být tma, bahno, ryby nebo větší vlny
- umí reagovat, když vidí někoho v nesnázích
Zdroj, foto: Juklík