Co s dětmi, které se špatně učí a ve škole neposlouchají?

Když dítě zlobí, měli bychom se vždy ptát proč. Někdy může jít o příznak poruchy pozornosti s hyperaktivitou – tedy tzv. ADHD. Na každou školní třídu připadá průměrně jeden žák, který je „jiný“. Ruší, místo na tabuli kouká z okna, mluví, kdy ho napadne, nevydrží sedět celou vyučovací hodinu, zapomíná učebnice nebo se dokonce vzteká. Učitelé si stěžují, rodiče lamentují a trestají. Zbytečně. Může jít o příznaky ADHD, poruchy, na které křik a tvrdá kázeň neplatí.

Nejsilněji se příznaky poruchy pozornosti s hyperaktivitou projevují právě s nástupem do základní školy. Zde jsou totižděti poprvé vystaveny určitému pevnému řádu, kterému se však nedokážou – především v oblasti udržení pozornosti – přizpůsobit a nerušit tak ostatní spolužáky. Bohužel jen málokteré rodiče napadne, že toto chování není projevem individuality dítěte, ale onemocnění, které patří do rukou lékařů. Často dokonce odmítají vyšetření i  v případě, kdy jim ho doporučí učitelka.

ADHD je subtilní neurobiologická porucha, která se může projevovat nedostatkem soustředěnosti, hyperaktivitou nebo obojím. Chování dětí a jejich reakce na určité situace jsou jiné, než bychom obecně očekávali. U některých dětí se onemocnění projevuje nepozorností a kolísavými školními výkony. Stále něco nemají a unikají jim důležité informace. Jiné jsou zbrklé,nevydrží v lavici, vyskakují, lezou po stolech, skáčou učiteli do řeči a vyrušují celou třídu. Další neumí ovládat své emoce, snadno se nechají vyprovokovat a mají problémy nejen s učiteli, ale i se svými spolužáky. Poznámky od pedagogů, hodiny po škole či zákazy a další tvrdé tresty rodičů však situaci nenapraví. Naopak, stres a pocit bezmoci, které tyto děti zažívají, mohou problém ještě prohloubit.

To, že jde skutečně o ADHD rodiče sami neurčí, diagnóza patří do rukou zkušeným odborníkům a je zřejmě nejčastější příčinou psychiatrického vyšetření v dětském věku. Kritéria pro diagnostikování ADHD jsou stanoveny Diagnostickým a statistickým manuálem duševních poruch (Diagnostic and StatisticalManualofMentalDisorders, DSM-IV) a v Mezinárodní klasifikaci nemocí v kapitole Hyperkinetické poruchy. Užitečnou informací ale může být existence ADHD v rodině. Pokud ji má jeden z rodičů, je riziko, že se objeví i u potomka až padesátiprocentní.

Na to, že vaše dítě možná trpí ADHD a že byste měli navštívit odborníka, vás může upozornit řada příznaků, zkoumat můžete však také sami sebe, což se někdy ukazuje jako jednodušší:
- déle než půl roku se vám zdá, že vaše dítě je ve srovnání s jinými více nesoustředěné a impulzivní,
- jiní rodiče či učitelky vám občas říkají, že byste měli své dítě více krotit – je až příliš aktivní a někdy se těžko ovládá,
- máte pocit, že vaše dítě zlobí více než jiné děti a unavuje vás hlídat ho na každém kroku,
- jsou chvíle, kdy už ztrácíte nervy a máte pocit, že svédítě prostě přetrhnete, možná jste už dokonce použili fyzické tresty,
- bojíte se nechat dítě o samotě, aby něco nevyvedlo.

U dětí s  ADHD je nejdůležitější, aby žily v pevném denním řádu. Úkoly a aktivity je třeba rozdělit do kratších a  menších částí s dostatkem pohybu. Úspěchy by měly být motivovány přiměřenými, ale jasnými odměnami. Další možností je farmakoléčba, kterou lze nastavit podle individuálních potřeb každého malého pacienta. Děti jsou pak klidnější, ve škole se lépe soustředí, méně vyrušují a často získají i konečně vytoužené kamarády. Mnoho dětí s ADHD myslí a také se chová jinak, než by chtělo. Prostě to ale nedokážou zastavit. Je tedy logické, že pokud se najednou cítí jinak a je kolem nich méně problémů, cítí se spokojenější a sebevědomější.

Termín ADHD je to zkratka anglického označení attention deficit (nedostatek soustředěnosti) a hyperactivitydisorder (porucha hyperaktivity). Už sám název tedy naznačuje, že příznaky ADHD můžeme rozdělit do několika oblastí: porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Nejvíce nápadné jsou děti s převládající nadměrnou aktivitou a impulzivitou, naopak děti s převahou příznaků pramenících z poruchy pozornosti mohou působit jako zasněné, netečné, líné a nedbalé.

Jaké příznaky by vás tedy měly s dítětem přivést k lékaři?

Příznaky nepozornosti:
- dítě je povrchní, nevěnuje pozornost detailům a dělá v zadaných úkolech či činnostech chyby z nedbalosti,
- nevydrží dlouho u her ani úkolů, které mu zadáte, protože se nedokáže soustředit,
- nedodržuje pokyny a nakonec často neodkáže ani to, co dělá, dokončit,
- má potíže s tím zorganizovat si úkoly či různé činnosti,
- zdá se, že vás neposlouchá, přestože mluvíte přímo na něj,
- zdráhá se věnovat úkolům, které vyžadují delší čas a duševní úsilí k tomu, aby byly splněny,
- neustále něco ztrácí – hračky, tužky, bačkory, knihy i notýsek s úkoly,
- při práci i hře ho snadno vyruší okolní vlivy,
- během dne často zapomíná

Příznaky hyperaktivity a impulzivity:
-nevydrží chvíli v klidu, neustále se vrtí na židli či si často hraje s rukama nebo nohama,
- často vstává a někam odchází ve třídě nebo třeba doma u televize a v dalších místech, kde je očekáváno, že bude sedět,
- nadměrně běhá, leze po nábytku a do výšek,
- má problém se samo zabavit a potichu si hrát,
- musí být neustále v pohybu,
- často nadměrně mluví,
- pokud si myslí, že zná odpověď na otázku, vyhrkne ji ještě, než domluvíte,
- je netrpělivé a neumí dost dobře čekat,
- často přerušuje nebo vyrušuje druhé.