Naše kočička - nalezenec

Stalo se tak asi před měsícem. Byl krásný listopadový večer, obloha plná hvězd a hluboká noc. Už vše se točí okolo blížících se svátků vánočních. A právě této jedné noci přišla dcera z venku, kde byla se svým manželem a při příchodu domů vstoupila do našich dveří téměř se slzami v očích. „Mami a tati, dívejte se, co jsme našli.“ V ruce držela a svým oděvem zahřívala nádherné čtyřbarevné koťátko. Bylo vidět, že je vyhladovělé a že je mu snad i zima.

Tak hned jsme se začali všichni doma točit okolo tohoto koťátka, abychom mu poskytli jídlo, pohodlí a aby se také zahřálo. Dcera nachystala papání ve formě psích kapsiček (nic jiného pro kočičku doma nebylo, když máme jen pejsky), dala do misky vodu a kočička to velmi rychle zbaštila. Já s manželem jsme vytáhli novou psí deku, kterou jsme měli připravenou pro štěňátka. Byla to deka s dlouhým chlupem, a kočička po jídle na ni hned ulehla, a očividně se jí na ní hodně dobře leželo. Museli jsme ji umístit tuto noc mimo dosah našich psů. Dcera má 2 čivavy, a my dole zase 2 pejsky boloňáčky. Než jsme šli spát, tak jsme všichni na tuto kočičku chodili nahlížet a krásně na té chlupaté dece usnula. Ale co bude s kočičkou dál, jsme nevěděli.

„Ale víš, mami, kočička u nás nebude moci zůstat, protože Jirka ji doma nechce.“ Tohle teď dceru asi trápilo nejvíce. „A Vám by nevadila?“ klade nám také otázku. „Nám určitě ne,“ zní naše kladná odpověď a zároveň dodávám, že tohle si musí vyřešit se svým manželem Jirkou, že bych nerada, aby kvůli kočičce trpěla její rodina. Mrzelo nás, že asi bude muset kočička z domu, ale určitě ne někde do polí, určitě bychom jí našli domov, i kdyby to měl být útulek pro zvířátka. Ale co jsme nezmohli my, dospělí lidé, to dokázal jejich ani ne dvouroční synek Michálek. Ten byl z kočičky tak unešený a nadšený, že jeho tatínek nakonec svolil a kočička už patří naší rodině.

A tak se kočička učila spolužít s pejsky. Napřed si zvykala u dcery na její čivavky, a zdá se, že zvířátka jsou rozumnější než my lidé, a nedělá jim problém žádný přistěhovalec. Hezky si na sebe zvykli a dá se říci, že sdílí spolu jedno lože. Tak asi za týden jsme začali kočičku brát i k nám dolů, aby si zvykla i na naše větší pejsky boloňáčky. Ze začátku na ně syčela, ale postupně i na ně si zvykla stejně, jako oni na ni. 

A tak když se vidělo, že spolužití s pejsky je bez problémů, tak se kočičce postupně během jejího přivykání nakoupily kočičí potřeby, hračky i papání. Koupila se miska na písek, a kočička hned pochopila, k čemu je určená  a za celou dobu se nikde jinde nevyprázdnila než do této misky. Je moc šikovná.

A když už bylo jasné, že nám tato kočička zůstane, tak poslední naší povinností vůči ní byla návštěva veterinárního lékaře. Nejen kvůli tomu, že tu máme malé dítě, ale také kvůli jejímu zdraví. Ukázalo se po její prohlídce, že kočička je zcela zdravá a hned byla také naočkovaná. Do budoucna ji čeká kastrace, neboť nechceme být množitelé koťátek, která by pak nemusela vždy najít domov.

Kočičku jsme si už pojmenovali, dostala jméno Lucinka a u nás ji čekají plné mističky, milující páníčci, kteří ji budou jen hladit a mazlit se s ní, a čeká ji teplý a měkký pelíšek. Lucinka je hodně temperamentní, dokonce už shodila také vánoční stromeček, naštěstí do křesla, takže se na něm nic nerozbilo. Krásně si hraje společně s pejsky a u nás si nejvíce oblíbila míček, který dostali pod stromeček naši pejsci. 

Vzhledem k tomu, že bydlíme v rodinném domku, tak do budoucna snad nám bude nápomocna střežením myšek, aby neměly šanci do našeho domu vstoupit a budou chyceny touto kočičkou přímo při činu.

Kéž by takto skončila všechna zvířátka, kterých se lidé zbaví, aby se jich pak ujali ti, kteří je naopak milují. Stále jsou mezi námi tací, kteří si myslí, že zvíře je věc. Není, je to živý tvor, který potřebuje jíst, pít a být milován stejně jako my lidé. Mějte to prosím na paměti. Ono asi na tom něco bude, že KDO NEMÁ RÁD ZVÍŘATA, NEMÁ RÁD ANI LIDI. Člověk si nemusí hned vzít k sobě domů opuštěné zvířátko, stačí jen jej sebrat a odnést tam, kde se dokážou o ně postarat, popřípadě obvolat různé instituce, kde poradí, kam s ním.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10