Sestřiny rybičky

Moje sestra bydlí v bytě už jen s manželem. Děti vyrostly, osamostatnily se, odstěhovaly a založily rodiny. Bylo jí doma smutno a tak přemýšlela, jaké zvířátko si pořídit do bytu. Oba ještě chodili do práce, o víkendu většinou švagr jezdil rybařit na řeku, nebo na rybník. Ji to nebavilo, tak se věnovala zahrádce. Zvířátko si přála, ale nechtěla, aby strádalo a bylo mu samotnému smutno. Po dlouhém přemýšlení (a možná i vnuknutí švagra), zvítězily rybičky.  A protože když ji něco hned napadne, musí to také hned udělat, bylo rozhodnuto. Akvárium měli ještě ve sklepě z dob, kdy syn, tehdy čtyřletý, si donesl domů křečka – dodnes nikdo neví odkud. Vyklidila polici v obývací stěně, vydrhla akvárko, sedla do auta a jela nakupovat do zverimexu.

Večer mi nadšeně volala, abych se druhý den stavila na kafe. Když jsem přijela, celá netrpělivá mě už ode dveří táhla do obýváku. Musím uznat, že to byla paráda! Koukaly jsme na něj jako na televizi. Vyzařoval z něho neskutečný klid. Určitě jí to zabralo hodně času a i lásky. Dno bylo zasypané kamínky a mušličkami, v nich nasazena spousta krásných rostlinek, každá jiná – co na velikosti, tak barvě. Mezi nimi proplouvaly rybičky. Sestra si dokonce koupila i odbornou literaturu a hned listovala a četla, že tahle velká černá je tetra, ty duhové jsou paví očka a krásné neonky. Byla úplně zažraná a snad je měla i pojmenované. Asi za týden bylo vidět, že akvárko je plně obydlené.

Rostlinky už byly trošku ozobané a mezi kamínky se schovávaly malinké rybičky. Ty se musely přendat do větší sklenice, aby je ty velké nesežraly – jak mě sestra informovala. Opravdu ji to chytlo a já z ní měla radost. Při čištění akvária rybičky přendala do sklenice, dala hadici jedním koncem do té špinavé, nevonící vody a druhý konec si dala do pusy a musela nasát, aby šla voda k ní, kde na ni měla na zemi už nachystaný kýbl. Fuj, nevadilo jí ani, když nasála hodně a hadici nestihla oddělat od pusy.

Jednou, to měla rybičky asi půl roku, jel švagr nedaleko na výlov rybníka a večer donesl domů v kýblu pár malých línů. Vypadali jak šlechtění, protože byli celí zlatí – jako zlaté rybky, co plní přání. I sestře se líbili, jen nevěděla, co s nimi, protože jezírko neměli. Švagra napadlo dát je do akvária k ostatním rybičkám, vždyť je dost velké. Sestra nechtěla ani slyšet! Nakonec se domluvili, že je teda dají dohromady, ale jen do rána, pak jim něco najdou. Přidali je tam a šli spát. Ráno švagra probudil křik. Jasně že sestřin! V akvárku si krásně plavali jen líni. Ostatní rybičky jí přes noc sežrali. A jak myslíte, že to dopadlo s akvárkem, kdo tam bydlí? No přece sestřiny líni.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10