Rodinná

Ve třiceti letech jsem se seznámila s Tomášem. Byla jsem rok vdovou. Můj muž zemřel tragicky, když naše dcerka měla tři roky. Upnula jsem se na její výchovu. Malá Viktorka byla největším poutem, které mě drželo na tomto světě. Svého muže jsem milovala. Měli jsme pěkné manželství, které netrvalo dlouho. Smrt nás rozdělila po třech letech manželství, předtím jsme spolu dva roky žili na tzv. psí knížku. 

Najednou jsem zůstala sama, jen s dítětem. Snažila jsem se malé dělat tatínka i maminku najednou a všemožně se věnovat jejím zájmům. Chodila jsem s malou dcerkou na plavání, cvičení a brávala ji hodně na výlety. Když jsem tedy poznala Tomáše, uvědomovala jsem si už, že nemůžu zůstat sama jen s dcerou. Byla jsem stále mladá a toužila po lásce. Přestože jsem si neuměla představit tak krásný vztah, jako jsem měla se svým mužem, věděla jsem zcela jistě, že se chci na někoho těšit, dát své dceři náhradního tatínka, fungovat rodinným životem. 

A tak když mě dosud nezadaný Tomáš oslovil, váhala jsem jen chvíli. Z počátečního přátelského vztahu, kdy jsme se jen oťukávali, poznávali toho druhého, se vyklubal vztah partnerský. Tomáš měl krásný vztah i k mé dceři Viktorce, a to pro mě bylo nejdůležitější. Stal se pro ni mužským vzorem, naším ochráncem a důvěrníkem. Po roce jsme se k sobě přistěhovali. Lépe řečeno, Tomáš se přistěhoval k nám do našeho velkého bytu. Svůj maličký byt zatím pronajímal.                             

To už mého přítele znala celá rodina, mí rodiče i mladší sestra. Petra měla tehdy 28 let. Byla krátce rozvedená, měla dvě malé děti a žila jejich výchovou a prací. Alespoň to jsem si myslela. Aby jí nebylo smutno, občas jsme k ní všichni přijeli na návštěvu. Tomášovým autem jsme jeli za sestrou, i s malou Viktorkou. Ta si hrála se svými bratranci, zatímco my popíjeli kávu na zahradě, povídali si a občas jsme si všichni vyjeli někam na výlet. Cítila jsem povinnost, když jsem nyní měla partnera s autem, pomoci sestře dostat se z baráku, někam si vyrazit a potěšit i její děti. Ty se s otcem vídaly jednou za čtrnáct dní, táta jim ale chyběl. A tak i mí synovci přilnuli k mému příteli Tomášovi.

Nic zlého jsem v tom neviděla. Ani jsem si nevšimla, že tou dobou začala má sestra cvičit, nápadně se malovat a velmi dbát o svůj vzhled. I kdybych si toho všimla, myslela bych si nejspíš, že si někoho našla a chce být pro něj přitažlivá.

Žila jsem s Tomášem už dva roky, když jsme si zajistili cestu do hlavního města spojenou s návštěvou Národního divadla. Vstupenky jsem měla za výhodnou cenu dotované ze zaměstnání, a tak mě napadlo, že bych mohla vzít s sebou i sestru. Petra mé pozvání přijala, Tomáš nebyl proti. Viktorku hlídala má máma, sestřiny kluky pohlídala její bývalá tchyně. A tak bylo o děti postaráno a my se rozjeli vstříc dobrodružství. Abychom nemuseli jet na otáčku, divadelní představení končilo pozdě v noci, měli jsme zajištěnu i noc v hotelu s přistýlkou. Jsme přece rodina. Nic zlého jsem na tom neviděla, šlo jen o jednu noc.

Do Prahy se sestra vyparádila. Málem bych ji nepoznala. Nechala si prodloužit vlasy, měla umělé nehty, řasy a kdo ví, co ještě. Vypadala skutečně pěkně. Já také nejela jako Popelka, ale protože jsem ještě v den odjezdu musela něco vyřídit v práci, byla jsem dost unavená. Vlastně jsem se nejvíc těšila na to, jak si v Praze odpočinu.

Představení bylo nádherné. Opravdu se mi to líbilo. Už jsem se ale těšila do postele. A zatímco ti dva, Tomáš a má sestra, měli chuť ještě si projít Prahu, porozhlédnout se po osvětlených památkách, já se opravdu už viděla v posteli. Nechtěla jsem těm dvěma kazit radost. Do hlavního města se nikdo z nás nedostal častěji, než jednou za rok. Nemohli za to, že jsem unavená z práce. A tak jsem jim navrhla, ať se projdou sami.

„Sami?“ protáhl Tomáš obličej. „Ty ho pustíš?“ smála se sestra. Nikdy jsem nebyla majetnická. Věděla jsem dobře, že mě má Tomáš rád, vždyť už jsme spolu leccos zažili. To má sestra žárlila na svého bývalého muže tak, že to bylo vlastně příčinou jejich rozvodu. Svého času žárlila i na mě. To, že mě kdysi na jejich svatbě, když jsem jim gratulovala, políbil, měl bývalý Petřin muž na talíři až do jejich rozvodu, a beztak mu to sestra nezapomněla nikdy. To já jsem jiná. A tak se stalo, že zatímco já zamířila do hotelového pokoje, ti dva se vydali do ulic velkoměsta. Krásně jsem si odpočinula, přesto nemám na ten výlet dobré vzpomínky.

Petra tehdy sbalila mého přítele, a on se nechal sbalit. Jak později přiznával, vytasila ženské zbraně a on byl jako smyslu zbavený. Sestře to nepřipadalo divné. Je přece mladší, považovala se za krásnější, přímo dokonalou. Vůbec jí nebyla hanba spustit se s přítelem své sestry. Nejhorší na tom bylo, že tím utrpěla i Viktorka. Jak jsem jí měla vysvětlit, že strejda, kterého pomalu začínala nazývat tatínkem, je najednou náhradním tatínkem jejích bratránků? A co ti? Ti museli z toho mít v hlavičkách taky pořádný maglajz. Dosavadní strýček jejich tety byl najednou partnerem jejich maminky a netrvalo dlouho, byl u nich nastěhován. Přestěhoval se z mého bytu do domku mé sestry a vůbec mu to nebylo divné. A tak jsem se přestala se sestrou vídat. Nechtěla jsem dělat větší zmatek v hlavičce své dcery. Žila jsem zase sama, jen s Viktorkou. Kupodivu mi to nedělalo moc problémů.

Sestře a Tomášovi vztah dlouho nevydržel. Tím, že žili spolu, Tomáš brzy poznal sestřinu povahu. Od malička byla panovačná, rozmazlená a musela mít vše, co chce. A to jí zůstalo až do dospělosti. Nesnesla, abych měla já muže a ona byla sama. A přesto, Tomáš po rozchodu s ní přišel za mnou pro odpuštění. Všeho moc litoval, kálel si na hlavu a sliboval věrnost až za hrob. Nebyla bych to ale já a má čest, kdybych ho přijala zpět. Nedokázala bych zapomenout. Kdyby mě opustil pro cizí ženu, možná bych návrat k němu zvažovala. To, že mě zradil s mou vlastní sestrou, bylo neodpustitelné.

Nevím, jak žije Tomáš dnes, ani se o to nezajímám. Já si našla trvalého partnera až po několika letech. Myslím, že tentokrát jsem neudělala chybu. Se sestrou se stále nestýkám. Brzy poté, co ode mne odlákala Tomáše, se rozhádala s celou rodinou. S maminkou nemluví už tři roky, s tátou dva. Pomlouvá nás po celé rodině. Co se ke mně doneslo, tak střídá muže a nemá trvalého partnera. Jediné, koho mi je líto, jsou mí dva synovci. Ti jsou dnes ale už velcí, brzy se postaví na vlastní nohy a budu doufat, že nepůjdou ve šlépějích své mámy.  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10