Rozvod, který se nakonec nekonal

Když se rodiče po třiceti letech manželství rozhodli rozvést, nic nepomáhalo. S rozvodem přišla máma, táta byl proti. Mála ale byla rozhodnutá. Táta se nakonec odstěhoval ze společné domácnosti. Přemlouvali jsme, prosili, ale máma byla umanutá a nechtěla vzít papíry k rozvodu zpět.

„Musíte je nějak stmelit,“ navrhovala kamarádka. „Stmelit? A jak?“ Vůbec jsem nechápala, jak to udělat. Zkoušely jsme je se sestrou přemlouvat, prosit, i vyhrožovat tím, že se odstěhujeme. Pak jsme zase koupily dovolenou, na kterou měli jet rodiče společně. Nakonec, aby poukaz nepropadl, jsem jela se sestrou já. Kamarádka mi nakonec navrhla, že společný problém, do kterého je zapojím, je možná opět spojí.„Když to nejde po dobrém, musí to jít po zlém. Kdybys třeba otěhotněla s alkoholikem, nebo feťákem…“ Stopla jsem ji v její fantazii. Magda tehdy studovala herectví a z běžné epizody udělala horor, nebo komedii. Já si přece nezkazím život jen proto, abych možná dala naše dohromady.

Přesto jsme vymyslely plán. Neotěhotním, a ani si podobnou existenci nevezmu. Můžu to ale zahrát. Magda mě seznámila s kolegou Richardem. „Ten zahraje všechno,“ tvrdila.

Richard vypadal normálně, slušně. V mžiku z něj byl ale asociál. Stačilo, aby ho Magda vzala do parády. Měl delší vlasy, na kterých se dalo stavět. Několik střihů nůžkami, a byl z něj bezdomovec, jen pohledět. Každý, kdo se zajímá o herectví, má také nějaký ten kostým. Pro Richarda to byly onošené křusky, riflové kalhoty se spínacím špendlíkem místo zipu a roztrhaná košile po dědovi. Když jsem ho takto přivedla domů s tím, že se „asi“ budeme brát, mámu málem ranila mrtvice. Richard byl pozvaný k nám na oběd. Když usedl ke stolu, vysmrkal se do rukávu košile a ihned se vrhl na jídlo.

„Tak to mám rád, mladá paní,“ oslovil mámu. Ta jen kulila oči a nevzmohla se na slovo. Vázu, kterou nachystala na kytici, kterou, jak předpokládala, jí donese můj nápadník, schovala na své místo. Richard si utřel ústa druhým rukávem. Pak vstal a začal se promenádovat po kuchyni. Bez dovolení vlezl mámě do ledničky. „Tak tady je! Nezlobte se, paninko, ale to, co jste mi dala, sním tak na svačinu. Já si něco málo přidám,“ řekl a vytáhl mísu se salátem a krabici řízků. Nandal si tolik, že by to celá naše rodina najednou nesnědla.

„A až budeš má žena, budeš mi takto vařit denně,“ zahalekal a štípl mě do tváře. Měl co dělat, aby jídlo snědl, ale role je role, a tak ji dohrál do konce. Nakonec ze špinavé igelitky, kterou si položil k nohám, vytáhl krabicové víno, z kterého si přihnul. Nabídl sice i mámě, ta ale nechtěla. Tak ho vypil sám a vypil i druhou krabici, kterou si schoval v tašce. Až později jsem se dozvěděla, že v krabici byl obyčejný mošt, aby se neopil a dobře zvládl svou roli. To ale máma nevěděla.

Poté vešel do obýváku, opět bez vyzvání. Vlezl do několika skříněk, zabrnkal na mámino piano, na které nemohl nikdo, kdo by si předem neumyl ruce vůbec hrát, a zanechal na klapkách několik mastných otisků. „Tak, puso, domluv s matinkou termín svatby, a já zase pádím. Obchoďáky právě navážejí zboží, bude sběr. A kdybyste měli nějaké kartony nebo letáky, tak nevyhazovat! Ríša to rád odveze. Přece nebudu chodit do práce, když se dají peníze získat i jinak, že jo, paninko?“ A byl pryč.

Když se máma malinko vzpamatovala ze šoku, s hadrem na uklízení, Savem a saponátem v kyblíku se dala do uklízení a dezinfekce všeho, čeho se Richard dotkl. Já ale pochybovala, že to zabere. Možná ji ranní mrtvice, možná do našeho bytu už nikoho nepustí a napaří mi domácí vězení i za cenu, že nebudu moct do zaměstnání.

Máma se ale spojila s mým tátou. Informovala ho o tom, kdo má být jejich zetěm. „Vidíš, to má z toho, že se sami rozvádíme. Nemá v nás vzor, a tak si přivede takového asociála,“ fňukla máma. Vůbec jí nedošlo, že to byla právě ona, kdo s rozvodem přišel. „No vidíš, a teď si podobného výlupka můžeš přivézt domů taky, když už mě nechceš,“ poznamenal táta. Ten o našem plánu věděl. Chtěl se k mámě vrátit. Chyběla mu. Třicet let je třicet let společného života. Máma byla ale umanutá.

Ještě to chvíli trvalo a já musela předstírat, že s nepřizpůsobivým Richardem randím, než se u nás objevila další návštěva, která přišla na oběd. Světe, div se, byl jí náš táta. Přišel s kyticí, měl v kapse čistý kapesník a snědl jen svou porci. Zdvořile poděkoval a… do měsíce byl opět v naší domácnosti doma. Rozvod se nekonal. Máma dostala rozum. Pochopila, že každý muž není vůbec takový jako táta. Měli jen jedinou podmínku, a to, abych si svou svatbu rozmyslela. S díky jsem souhlasila. Protože kdyby to nepomohlo, já bych si snad Richarda musela i vzít.

Když jsme pak šly s kamarádkou na divadelní představení, ve kterém Richard, již čistý a upravený, hrál krále, málem jsem se do něj opravdu zamilovala.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete