Rukávky nenahradí rodiče – bezpečí dětí u vody není samozřejmost!

Bazény na zahradě, koupání v přírodě i letní oslavy u vody patří k oblíbeným rodinným aktivitám. Právě v těchto chvílích však často dochází k podceňování bezpečnosti dětí.

„Hlídají všichni, a tím pádem nikdo"

Rodiče by neměli spoléhat na pomůcky, ale být u vody vždy přítomní a aktivní. Přinášíme praktické rady, jak na bezpečnost dětí u bazénu i v přírodních vodách – nejen během léta.

Když hlídají všichni,

nehlídá nikdo

Dospělí si často myslí, že jsou ve skupině a všichni děti sledují. Jenže to většinou znamená, že je ve skutečnosti nesleduje nikdo. Řešením je jednoduché pravidlo: vždy jasně určit, kdo má dohled nad dětmi na starost. A to jmenovitě. „Pavle, jdu si přidat dort. Hlídáš teď všechny děti ve vodě ty.“ Pomáhá také vymezit konkrétní čas na koupání a poté bazén zakrýt. Pokud je u vody více dětí a jen dva dospělí, je podle odbornice ideální, rozdělit si role: jeden je přímo s dětmi ve vodě, druhý sleduje situaci ze břehu. Každý má jasný úkol a děti nejsou nikdy bez dozoru. I to může výrazně snížit riziko nehody.

Sdílený zážitek, nejen dozor z břehu

Mnoho rodičů spoléhá na pomůcky – rukávky, vesty, kruhy, plováky. Ty ale nejsou zárukou bezpečí. Pomůcky jsou jen doplněk. Dítě by mělo být buď na dosah, nebo na dohled – podle věku. Nesmíme se nechat ukolébat pocitem, že když má dítě na sobě vestu, nic se nemůže stát. Velké nafukovací hračky mohou být navíc zrádné – dítě se může dostat pod ně, ztratit orientaci a zpanikařit.

Mnohé nehody se stávají i tehdy, když jsou rodiče fyzicky přítomní, ale jen pasivně sledují. Malé dítě je ověšené rukávky, vestou, kruhem, sedí v nafukovacím člunu... a rodiče na něj koukají ze břehu. Ale ono potřebuje mámu nebo tátu vedle sebe, ruku na rameni – nejen pro pocit bezpečí, ale také pro sdílený zážitek.

Zvláštní pozornost vyžaduje koupání v přírodních vodách, které se od bazénu výrazně liší. Zatímco bazén je ohraničený, přehledný, s rovnoměrnou teplotou a pevným dnem, rybníky nebo přehrady mohou být zrádné. Tmavá voda dítě vyděsí, dno může klouzat, proud nebo vlna ho mohou odnést dál od břehu. A především – dítě snadno přecení své síly. I obyčejný rybník může být nečekanou výzvou.

Topí se někdo? Nejdřív přemýšlejte, pak jednejte

V krizové situaci máme tendenci jednat instinktivně, ale právě to může situaci zhoršit. Vždy nejdřív zhodnoťte, co je nejbezpečnější pro vás i pro dítě. Bez váhání můžete skočit do vody tehdy, když se někdo topí v mělkém, průhledném bazénu a jste nablízku. Voda je skvělá kamarádka, ale jen pokud dodržujeme pravidla. A ta by děti měly znát opravdu od malička – ideálně už od jednoho roku.

Dítě by mělo vědět, že:

- do vody smí jít jen s vědomím dospělého

- hlásí každý svůj pohyb (klouzačka, záchod, kamarád)
- zná vyznačený prostor pro plavání
- rozumí nebezpečí v plavební dráze nebo u jezu
- ví, kdy může skákat do vody a jak se přesvědčit, že je bezpečno
- do vody se nechodí s plným břichem ani rozpáleným tělem
- v přírodní vodě může být tma, bahno, ryby nebo větší vlny
- umí reagovat, když vidí někoho v nesnázích

Zdroj, foto: Juklík

Tento článek také můžete

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout