Sbírka svatebních oznámení

Snad není člověka, který by něco nesbíral. A že se dá sbírat ledasco, ví snad každý. Někdy se člověk až diví, co vše lidé sbírají. Někomu na sbírku stačí malá krabice, jiný potřebuje nějaký šuplík, druhým pak nestačí na jeho sbírku ani skříň, ani místnost a svou sbírku mají na velkém pozemku.

A tak se sbírají různé odznaky, etikety, různé obaly, kartičky, pohlednice, různé starožitnosti a z těch větších věcí jsou to motorky a auta. Mezi mé sběratelské zájmy patří Svatební oznámení. A jak to začalo? U mě to začalo tím, že jako malé holce mně rodiče ukázali své skromné svatební oznámení, které je staré již 56 let. A tehdy jsem dostala nápad je sbírat. Dlouhou dobu jsem měla toto oznámení uschované, než k němu začaly přibývat další a další kousky. Nějak vášnivě jsem je však nesbírala, stačilo mně, když někdo oznámení poslal, že jsem si je uschovala. A tak pomaličku přibývaly další a další.

Ti, kteří jsou se mnou v každodenním kontaktu a o mé zálibě ví, mně občas něco věnují. Jsou to většinou moji přátelé a spolupracovníci.

Tato sbírka má však také jednu výhodu. Mnohdy se stane, že v rodině se přemýšlí o tom, kdo kdy se vdával nebo ženil, jak dlouho jsou spolu například Němcovi, Pospíšilovi či Dvořákovi nebo Zmeškalovi. Pak vyhledám to správné oznámení a je hned jasno a můžu podat zcela přesnou informaci.

A tak při občasném prohlížení svatebních oznámení člověk zjistí, jak život utíká a jak prostě LÉTA BĚŽÍ. Ve své sbírce mám různě stará svatební oznámení, nejstarší je staré 60 let. A jak jdou léta, tak se také mění tato oznámení. Zatímco některé vypadá jako stará vlaková jízdenka, další má znaky pohlednice, a ty z posledních pár let jsou jako malé knížečky a také bohatěji ozdobené. Stejné tak to je i v obsahu jednotlivých oznámení. Na některém je jen datum a místo sňatku, zatímco na jiných jsou veršíky a verše. U některých oznámení je i malinká kartička, kterou zvali novomanželé ke svatebnímu stolu. Také barva papíru není jen bílá, mezi nimi mám svatební oznámení ve stříbrné, perleťové a zlaté barvě, dále jsou tam modrá, růžová fialová a zelená oznámení. 

Na tom mém je verš, který v době našeho sňatku byl hojně používán a zněl: Na prahu manželství nejistě stojím, milený domov opustit se bojím, budoucnost neznámá trochu mě leká, copak mě zítra asi už čeká, zvyklá jsem na teplé máminy dlaně, řekni mi, milý, co dáš mi za ně? - Neboj se života, ráda jej poznáš, hruď má je široká, na ni se schováš. Já také na prahu stojím, s Tebou jít životem nic se nebojím. Za teplé máminy ruce, své ruce ti dám, by naší lásce vystavěly chrám, domov ti nahradím domovem novým, co ti dám za mládí, za rok ti povím. A na tom našem oznámení byl obrázek se dvěma podanýma rukama přes jedno srdce.

Dá se říci, že jsme oba byli velcí romantici, a dle toho vypadalo i naše svatební oznámení. Letos budeme spolu 30 let, chrám se nám snad podařilo vystavět a také je vybavit a nazdobit. Je dobře, že svatební oznámení přežila dlouhá desetiletí a každému, kdo mně tento kousek papíru věnuje, jsem vždy vděčná. Mám jich ve své sbírce tak okolo 300 ks. Není to moc, ale sbírky si cením a určitě nejsem sama, kdo tyhle kousky sbírá. Pokud některých svatebních oznámení mám více kousků, tak je vyměňuji s jinými sběrateli.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10