Sokyně v lásce

Když přijely paní Jana a Zdenka do lázní a byly ubytovány v jednom dvoulůžkovém pokoji, zdálo se, že spolu budou dobře vycházet a stanou se z nich kamarádky. I díky svému věku, paní Jana měla 69 let a paní Zdenka nedávno oslavila své sedmdesáté narozeniny, si byly blízké.

Obě dámy byly vdané a do lázní nastoupily v relativně dobrém stavu. Paní Zdenka používala při chůzi hůlku, zatímco paní Jana byla bez veškeré opory chůze. A tak se dámy rozhodly, že si zpříjemní pobyt v lázních také účastí na některém z večerních programů, které lázně pořádají pro své klienty.

Taneční večery ve společenském sále byly tím pravým, co obě ženy zaujalo.

Už během obědů ve společné jídelně si všimly pana Jiřího. Elegantní muž, kterému by málokdo hádal osm křížků, byl vdovec a velmi impozantní pán. Všestranně vzdělaný, vtipný a zcestovalý Jiří byl vždy elegantně oblečený a dobře naladěný. I on zavítal ten večer na lázněmi pořádaný taneční večer.

Usazen v čalouněném křesílku pozoroval vlnící se páry na parketu a konverzoval se svým spolubydlícím, postarším mužem o dvou francouzských holích.

Paní Jana s paní Zdenkou nemohly z elegána spustit oči. Vyzývaly ho svým pohledem k tanci, ale pan Jiří nereagoval. A tak paní Zdenka převzala aktivitu. Odebrala se na toaletu a jen „náhodou“ upustila kapesníček právě ve chvíli, kdy míjela stůl pana Jiřího. Ten galantně přiskočil a ženě s hůlkou kapesník podal.

„Děkuji vám. Jste moc hodný. Odkudpak jste přijel?“ culila se Zdenka.

Ač nerad, prohodil pan Jiří s dámou, která jako by pozapomněla na účel své cesty, pár zdvořilostních frází.

„Ach, tam to dobře znám,“ pokračovala žena v hovoru, když pan Jiří vyslovil jméno města, z kterého pochází.

Pan Jiří zaregistroval, že pro dámu je nepříjemné stát u stolku a opírat se o hůlku. Navíc viděl, že žena nechce rozhovor jen tak ukončit. A tak vyzval Zdenku, aby usedla ke stolečku a vypila s ním a jeho spolubydlícím šálek kávy.

Potěšená Zdenka pozvání, samozřejmě, ráda přijala. Hned se také muži představila a snažila se rozproudit bujarý hovor. Pana Jiřího dokázala vmanévrovat k tomu, aby s ní dokonce na parketu vykroužil pár koleček, a pak se konečně ubírala dál svou cestou, na toaletu. Po jejím návratu po ní paní Jana zle hodila pohledem.

„Jak laciné, takto se vnucovat muži,“ procedila mezi zuby.

„Závidíš? Pan Jiří našel ve mně zalíbení. Máme toho moc společného,“ odvětila Zdena.

„To jsem viděla. Chovala ses jako koketa. Pajdavá, stará koketa.“

„Zato ty jsi mladice!“

„Jsem mladší.“

„O pouhý rok,“ zdůraznila Zdenka a víc se nemínila se sokyní bavit.

Následující dny připomínaly víc vytrvalostní soutěž, než poklidný lázeňský pobyt. Obě ženy se snažily nadbíhat panu Jiřímu, jak mohly. A pan Jiří se naopak snažil obou ctitelek obratně a s grácií zbavit.

Vyhledával proto zájezdy mimo lázně, které byly součástí kulturního programu. Jak se ale jedna z žen, nebo dokonce obě, dozvěděly o účasti pana Jiřího na zájezdě, ihned si zájezd také zakoupily. A tak byl pan Jiří vydán na milost a nemilost dvou hašteřivých starších dam, pro které se stal lovnou zvěří. Ač jim unikal, jak mohl, vyhnout se jim úplně nedokázal.

Jednoho dne uvízl s mladší z žen, Janou, dokonce ve výtahu. Nedokázal si představit, že by to byla jen náhoda. Tolikrát jel výtahem sám, nebo s ostatními klienty, a moderní výtah ho vždy dovezl tam, kam měl. A nyní, když náhodou byl ve výtahu sám s Janou, se výtah na hodinu porouchal.

Paní Jana uchopila příležitost za pačesy a začala si bezostyšně pana Jiřího namlouvat. A on, chudák, neměl možnost, jak ženě uniknout.

Konečně byl výtah opět v provozu a pan Jiří, k nelibosti své společnice, mohl těsný prostor opustit.

Ten večer byla atmosféra dámského pokoje velmi hustá.

„To dalo hodně práce, rozbít výtah a obtěžovat chudáka Jiřího,“ procedila Zdena mezi zuby, když paní Jana usedla do křesla.

„Jak to myslíš? Copak já můžu za to, že se výtah porouchal? Osud. Jsme si s Jiřím hodně blízcí.“

Žárlivost obou žen a touha vlichotit se sympatickému muži vygradovaly. Obě dámy, ač byly už v letech, se nakonec pohádaly tak, že se začaly prát. Tahaly se, štípaly a kopaly do sebe tak, že při své potyčce rozbily i barevnou televizi, kterou byl pokoj vybaven.

To vše neušlo pozornosti personálu. Obě dámy nejen, že byly z lázní po tomto incidentu vykázány, musely také rovným dílem uhradit cenu televizoru.

Nevím, jak zdůvodnily svým manželům svůj brzký návrat z lázní i fakt, že na účet lázní musí poukázat nemalou sumu ze společného rozpočtu? Pan Jiří byl ale zachráněn. Ve zbytku již klidného pobytu v lázních si našel novou spřízněnkyni, padesátnici Jarmilku, a následující rok lázně navštívili oba už jako manželé.